/VZESTUP A ROZKLAD KOMUNISTICKÉHO IMPÉRIA
25 REVOLUČNÍ MESIANISMUS A
NEREVOLUČNÍ KONTINUITA
REVOLUCE A BURZA
V sovětské literatuře je úspěch listopadového převratu v Petrohradu vysvětlován mj. tím, ţe bolševická strana měla drtivou převahu nad nepřítelem. Pod jejím vedením údajně stála celá armáda: 250 000 vojákŧ a námořníkŧ a asi 25 000 rudých gardistŧ.
Vzpomeňme si na běţnou ilustraci oněch dní, s níţ jsme se setkávali na plakátech: příboj vojákŧ a rudých gardistŧ zaplavuje Zimní palác.
Strana 563
REVOLUČNÍ MESIANISMUS A NEREVOLUČNÍ KONTINUITA
Jenomţe bojechtivost této masy nebyla na výši, jakou bychom si podle dřívější sovětské interpretace představovali. Poslechněme si líčení útoku na Zimní palác z pera levicového menševika N. Suchanova: „Zástup několikrát zaútočil, ale kdyţ junkeři vystřelili - ustupoval. Stříleli prý do vzduchu… hluk na chodbách. Vniklo sto bolševikŧ; stráţ je povaţovala za deputaci z radnice. Nepřátelská setnina se dala bez námahy odzbrojit. Bylo hlášeno: junkeři té a té školy odešli. Není moţno nepoznamenat: obě strany jsou ve fanatické náladě a rvou se jako lvi.“
O povaze bojŧ svědčí i ztráty. Podle tehdejších údajŧ padlo na straně útočníkŧ pět námořníkŧ a jeden voják. Obránci neměli ţádné mrtvé. Raněných byl větší počet na obou stranách. To, co však na bojích o Zimní palác nejvíce překvapuje, je malý počet bojujících. Údaje o tom se rozcházejí. Vcelku však počet bojujících nepřesáhl 10 000. Kde byla ta stotisícová armáda na straně povstalcŧ a kde byly miliony muţŧ ve zbrani, kterými disponovala Prozatímní vláda? K paradoxŧm převratu patří do očí bijící nepoměr mezi aktivními účastníky a obrovským, více méně pasivním lidským rezervoárem Ruska.
Dobytí Zimního paláce kromě toho proběhlo téměř bez povšimnutí nejen v okrajových čtvrtích Petrohradu, ale i v bezprostřední blízkosti bojŧ. V divadlech se hrálo a návštěvníci přicházeli a odcházeli, jako by nedošlo k události, která měla tak dalekosáhlý vliv na chod dějin 20. století. Petrohradská burza nezaznamenala otřesy v hodnotách cenných papírŧ, jak by se bylo slušelo.
Většina svědkŧ petrohradských bojŧ se shoduje v tom, ţe hlavní postavou převratu byl voják. Ve srovnání s vojenskou masou bylo rudých gardistŧ, tj. ozbrojených dělníkŧ, velmi málo - asi 14 000 (jejich počet vzrostl v dílech sovětských historikŧ). I kdyţ připustíme, ţe byli nejaktivnější silou povstaleckých vojsk, nejpočetnější oporou
Strana 564
/VZESTUP A ROZKLAD KOMUNISTICKÉHO IMPÉRIA
bolševikŧ byl voják, tj. rolník. Zápas, jehoţ výsledkem bylo nastolení diktatury proletariátu, byl rozhodnut ruským rolníkem v uniformě.
Tento fakt, který se nevztahuje jen k událostem v Petrohradu, však neodráţí postoj ruské společnosti jako celku k bolševickému převratu. Dokládají to výsledky voleb do Ústavodárného shromáţdění, které probíhaly jiţ v podmínkách sovětského reţimu. Volby ukázaly, ţe většina obyvatelstva je proti bolševikŧm, kteří stěţí získali čtvrtinu hlasŧ. Společně s levými esery měli 25 % hlasŧ. Ani se svými spojenci, s nimiţ později uzavřeli blok a sestavili koaliční vládu, nezískali většinovou základnu v zemi.
Jenomţe z dějin lidstva dobře víme, ţe politickou moc lze získat a udrţet nezávisle na tom, jaké je stanovisko většiny obyvatelstva, projevené navíc tak málo účinným zpŧsobem, jakým je vhazování hlasovacích lístkŧ do uren. Vlády se mŧţe zmocnit menšina a dokonce
Strana 565
REVOLUČNÍ MESIANISMUS A NEREVOLUČNÍ KONTINUITA
jen nepočetná klika, jestliţe většina obyvatelstva zŧstane pasivní a jestliţe protivník není s to převratu čelit.
Z toho ovšem vyplývá řada dalších otázek. Lze pojímat jako revoluci akt, který se uskutečnil v rozporu se stanoviskem většiny společnosti? Lze označit za revoluci akt, o jehoţ prŧběhu a výsledku rozhodl zlomek ruského obyvatelstva? Lze pokládat za revoluci akt, který nebyl výsledkem bouřlivé aktivity lidí, ale byl proveden za převáţně pasivního přihlíţení dokonce i těch, kteří s bolševiky sympatizovali?
Strana 566
/VZESTUP A ROZKLAD KOMUNISTICKÉHO IMPÉRIA
O co tedy šlo tehdy začátkem listopadu 1917? O to, o čem Lenin mluvil jiţ dříve: o ozbrojené povstání, které bylo peripetií mocenských bojŧ po březnové revoluci. Po počátečním všeobecném nadšení nad svrţením cara se však téměř celonárodní jednota začala rozpadávat. Car byl svrţen, ale bývalý establishment pŧsobil i nadále. I kdyţ se pod tlakem sovětŧ dařilo jeho vliv omezovat, a to i ve vládních kruzích, nová Prozatímní vláda v podstatě selhala. Neukončila válku a jen váhavě prováděla demokratické přeměny. Diskreditovala se tím jak v očích pravice, tak v očích levice. Hrstka bolševikŧ vrhala v této napjaté situaci mezi lidové masy hesla, která jejich tuţby vyjadřovala: ukončení války, rolníkŧm pŧdu, utlačovaným národŧm svobodu, likvidaci vlivu statkářŧ a kapitalistŧ, nastolení vlády lidu a náprava hospodářské situace. Nebyla to hesla socialistická, ale odráţela objektivní historické zájmy Ruska, jakoţ i náladu společnosti. Ta touţila po radikální změně a projevovala pochopitelnou netrpělivost nad kunktátorstvím vládních činitelŧ a manévrováním socialistických předákŧ. Většina z nich totiţ měla ve svém programu radikální demokratické poţadavky, ale v rozbouřeném a zjitřeném Rusku podmiňovala jejich realizaci ústavodárnými procedurami, coţ vyvolávalo nespokojenost i podráţdění.
Úspěch bolševikŧ byl zpŧsoben nejen tím, ţe volali po bezodkladných činech, ale i tím, ţe jejich uskutečnění prosazovali prostřednictvím zdánlivě nestranické organizace, tj. přes sověty. Ty měly v lidových vrstvách autoritu, a to nejen svým radikálním zaměřením, ale hlavně proto, ţe svým sloţením odráţely nálady obyvatelstva. Proto v nich nechyběl ani plebejský prvek, a proto se v jejich počínání bezprostředně projevovaly změny politické atmosféry. Bolševický reţim proto v prŧběhu dalšího vývoje usiloval všemi prostředky o to, aby ze sovětŧ udělal spolehlivé „převodní páky“.
Strana 567
REVOLUČNÍ MESIANISMUS A NEREVOLUČNÍ KONTINUITA
Bolševici zvítězili především proto, ţe jejich hesla odpovídala náladám a poţadavkŧm lidových mas. Nikoli však, jak jsme viděli, veškerého obyvatelstva. Agilita i razance bolševického reţimu však dokázaly potlačit váhání, případně antipatie „mlčící většiny“.
Ačkoli k vítězství bolševikŧ rozhodujícím zpŧsobem přispěl jejich demokratický program, nedokázali z toho vyvodit závěry. V souladu se svým pojetím revoluce v Rusku pokládali
demokratickou etapu za předstupeň a zároveň vedlejší produkt revoluce proletářské. Své vítězství pojali jako začátek cesty k socialismu a komunismu, ačkoli k tomu nebyly v Rusku historické podmínky. Kapitalismus v Rusku byl pouze jedním komponentem jeho ekonomiky. Prŧmysl tvořil ostrŧvek v moři rolnických hospodářství, jejichţ část ţila dokonce v podmínkách předkapitalistických. Rusko bylo v roce 1917 zaostalou zemí, v níţ kapitalistická ekonomika nehrála určující roli. Reţim, který se zde ujímal vlády, musel z těchto podmínek vycházet. Nejdříve bylo třeba řešit elementární civilizační úkoly, začínaje abecedou a konče moderními silnicemi či vodovodem.
Strana 568