KRIZE IMPÉRIA
horoval pro návrat k náboţenství („učenému mnišství“) i pro odvrat od revoluce a hlavně hlásal všelidské poslání ruského lidu jako
„bohonositele“ a sjednotitele všeho lidstva v Kristu a skrze Krista, vysmíval se všemu „západnickému“ (zvláště ateismu a touze po zbohatnutí), nebezpečí pro Rusko viděl jen ze strany moderního západoevropského ţivota i myšlení a uznával cara. Vysoce si cenil lásky k ţivotu i lidem, ale ţivot chápal jako směs trýzně, sváru a zvŧle, zahradu nekonečných muk. A bál se svobody i revoluce - v Běsech prorocky psal: „Nastane takový tanec, jakého dosud svět nespatřil. Rus zahalí se mlhou a zapláče země po starých bozích...“
LEV TOLSTOJ
Příkladem toho, jak spisovatelé dokáţí s mimořádnou erudicí, intuicí a přesvědčením přiblíţit ducha doby, mŧţe být slavné dílo L. Tolstého Vojna a mír, kde autor v postavě Platona Karatajeva vykreslil ruského vojáka suvorovovské éry, vojáka z nevolnického rodu, který se bez reptání podrobuje přírodě, libovŧli dŧstojníkŧ i smrti. Jako v naučné knize - ale i s rozpaky - čteme o carských dŧstojnících, i v době vzniku díla jistě ţivých, kteří jsou plni pohrdání vŧči vojákŧm, překvapují naprostou nevědomostí ve svém oboru, zbabělostí a vytříbeným zlodějstvím. Ve vojácích se ani v náznaku neprobouzí vědomí lidské osobnosti a čtenář chápe, ţe armáda, kterou udrţuje pouze respekt před nadřízeným, promyšlený systém trestŧ a otrocká mluva, nemá naději na úspěch.
Je skutečně s podivem, ţe Lev Nikolajevič Tolstoj (1828-1910) ţil a tvořil v době, kdy Rusku vládli Alexandr III. a Pobědonoscev. Sám bohatý statkář a potomek slavného rodu hrabat Tolstých, kteří od doby Petra I. nezřídka zaujímali vysoké státní funkce, stal se Tolstoj výrazným kritikem samoděrţaví i kultu násilí ve společnosti a podobně jako Dostojevskij i výmluvným kazatelem morálky. Své
Strana 470
RUSKÉ IMPÉRIUM
názory prohlašovali oba velcí spisovatelé za všeobecně platná morální pravidla - přehnané osobní úsilí po sebezdokonalování přivedlo Tolstého k „budhismu nečinnosti“ a Dostojevského k „rozkoši mučednictví“ (T. G. Masaryk).
Strana 471
KRIZE IMPÉRIA
Ve svých představách o spravedlivé společnosti se Tolstoj blíţí Gándhímu i duchovnímu otci Jednoty bratrské, Petru Chelčickému, v jehoţ díle s údivem shledával mnohé z toho, k čemu sám dospíval, totiţ ţe kaţdé násilí na člověku je zločinem. Pro Rusko nacházel Tolstoj východisko v lidové osvětě, v pozvednutí ruské vesnice. Povinností bohatých i státu je především pozvednout muţickou masu ze sociální mizérie, usilovat o překonání její zaostalosti a negramotnosti. Tím, ţe bere rolníky v ochranu, posiluje jejich nedŧvěru ve vládu i v církev jako prostředek politické státní správy (1901 byl vyobcován z pravoslavné církve a před Sibiří ho uchránil jen panovník).
Tolstoj proţil několik ţivotŧ. Ač nadšen „táním“ Alexandrovy doby i rodinným štěstím (se svou ţenou Sofií, rozenou Behrsovou, měl 13 dětí), postupně si do deníku ukládal své roztrpčení nad poměry, aţ se ve 20. století změnil v ostrého kritika carské vlády. Z díla je zřejmé, ţe ze všeho nejvíce se bál výbuchu ruské revoluce. Stejně jako Gogol i Tolstoj sledoval nespokojeného ruského rolníka, co se mu honí hlavou a kam jede jeho tatarská trojka. Často připomínal údajný Puškinŧv výrok: „Chraň nás, Boţe, před ruskou revolucí. To bude vlastní ţivot za pŧl kopějky a cizí uţ docela zadarmo.“
RUSKO V ČÍSLECH
První a jediné sčítání lidu v ruské říši proběhlo v roce 1897 a bylo uloţeno do 89 vydaných svazkŧ. Sčítáno bylo všechno obyvatelstvo bez Finŧ (měli autonomii) a bez chanátŧ Chiva a Buchara, protoţe ještě nebyly pacifikovány. Pohleďme na některé výsledky.
Především Rusŧ relativně ubývalo - 1719 tvořili přibliţně 71% obyvatel říše, 1795 pak 53% a 1897 pouze 44,3%, protoţe říše nepřetrţitě rostla a pojímala do sebe další a další národy. Ostatně, sčítání jich zaznamenává přes 130, právě tak jako jazykŧ.
Strana 472
RUSKÉ IMPÉRIUM
Strana 473
KRIZE IMPÉRIA
I kdyţ byli Ukrajinci a Bělorusové počítáni samostatně (další výsledky nám bez komentáře řeknou, proč tomu tak bylo), byli prohlášeni za Rusy - v tom případě se počet Rusŧ, přesněji východních Slovanŧ, v říši zvýšil na 66,8%. Přes toto opatření ţilo v carském Rusku přes 40 milionŧ Nerusŧ z celkového počtu 125 640 000 obyvatel říše. Obyvatelstvo se z 71% přihlásilo k pravoslaví, 11% bylo muslimŧ, 9% katolíkŧ, 2,7% protestantŧ a 4,3% ţidŧ.
13,4% obyvatel celé říše ţilo ve městech, zbytek na vesnicích. Rozdíly byly ovšem značné - protoţe sčítání neznalo země, ale národnosti (bez ohledu na to, kde v říši ţili - podrobnosti se ale dají vyhledat) - dovídáme se, ţe 50% Ţidŧ, dále 29,5% Tádţikŧ a 23,4% Němcŧ ţilo ve městech. Rusŧ (bez Ukrajincŧ a Bělorusŧ) ţilo ve městech 15,8%.
V říši bylo 19 měst s více neţ 100 000 obyvatel a z nich sedm nad 200 000: Petrohrad 1,2 mil., Moskva 1 milion, Varšava 684 000, Oděsa 404 000, Lodţ 314 000, Riga 282 000 a Kyjev 248 000. Ruská byla jen první dvě města - Moskva z 95% a Petrohrad z 86%. Kyjev z 54%
(k Ukrajincŧm se přihlásilo jen 22% Kyjevanŧ, a to hned vyvolává pochybnosti). Oděsa byla „ruská“ z 50%, ţilo zde ovšem 30% Ţidŧ. V Rize ţilo 16% Rusŧ, ve Varšavě 7% a v Lodţi jen 2%. Právě statistika občanŧ měst svou ošidností bije do očí - například v Tbilisi (mělo tehdy 160 000 obyvatel) se přihlásilo k Rusŧm 28% obyvatel města, 26% ke Gruzínŧm a 30% k Arménŧm.
Nejvíce šlechty měli Poláci a Gruzíni (5% ze svého obyvatelstva), Rusové necelá 3% a Němci 1,4% (v Pobaltí ale 7%). U jiných národností byl podíl šlechty zanedbatelný.
Politická a vojenská elita byla zjevně kosmopolitní - evidentně se porušťuje preferencí Rusŧ (rychlenou výchovou) a rusifikací, které se
Strana 474
RUSKÉ IMPÉRIUM
příslušníci elity ochotně podřizují. V nejvyšších státních úřadech (bylo 215 nejvyšších systemizovaných míst) byli jiţ všichni „Rusové“, ale 26% z nich nevyznávalo pravoslaví, nejčastěji byli luteráni. V generalitě bylo protestantŧ přes 27% - šlo převáţně o Němce, povolţské, pobaltské i říšské (Němce s „ruskou duší“), ale ve vládní elitě se prosazovali i Finové, Poláci a od přelomu století i Kavkazané.
Drtivá část obyvatel říše pracovala a ţivila se zemědělstvím - šlo o 74,6% všech občanŧ. U Rusŧ to bylo 71,6% (ale Ukrajincŧ 87,2% a Bělorusŧ 91 %), nejméně lidí ţivících se zemědělstvím měli Ţidé - jen 3,8%, pak aţ Němci (58%) a Poláci (63%).
Prŧmyslem a řemesly se zabývalo 9,5% obyvatel - z Rusŧ 11% (ale Ukrajincŧ 4,8% a Bělorusŧ jen 2,8%). Největší procento lidí, zabývajících se touto profesí, měli opět Ţidé (34,5%), pak Němci
(20,9%), Estonci (13,5%) a Poláci (13%).
Obchodem a financemi se zabývalo v Rusku jen
3,3% obyvatel - u Rusŧ to bylo 2,5% (ale u Ukrajincŧ jen 0,7% a u Bělorusŧ 0,2%). Nejvíce
Strana 475
KRIZE IMPÉRIA
obchodníkŧ a finančníkŧ měli Ţidé (35,7%), Řekové a Arméni (6,7 a 6,4%) a Němci (3,3%). Mezi nejznámější jména finančního světa patřili ţidovští bankéři J. Günzburg, I. Bloch, J. Brodskij, H. Epstein a S. Poljakov.
Úředníkŧ bylo v zemi ještě méně - pouhá 2,2%. Rusové ale byli nad prŧměrem (2,9% - Ukrajinci však 1,0% a Bělorusové jen 0,9%). Nejvíce úředníkŧ bylo opět mezi Ţidy (6,5%) a kolem 3%, tj. více neţ Rusŧ, bylo v administrativě Řekŧ, Arménŧ a příslušníkŧ tří pobaltských národŧ.
Zajímavá je statistika gramotnosti, která ukazuje, ţe obratnost Rusŧ v zacházení se statistikou je staršího data. Hodnoceni byli všichni obyvatelé starší 10 let, u nichţ se dotazem zjišťovala schopnost číst, nikoli i psát. Z této, jistě nadhodnocené statistiky, se dozvíme, ţe přibliţně 27,7% obyvatel říše umělo číst (muţŧ 38,6% a ţen 17%). Zajímavé je ovšem pořadí národŧ - Estonci uměli číst z 94,1%, Lotyši
Strana 476