POČÁTKY IMPERIÁLNÍ EXPANZE

divit. Hitlerovy návrhy na celosvětovou čtverylku byly holubem na střeše, zatímco Molotov trval na vrabci v hrsti, jehoţ velikost však připomínala spíše ptáka Noha. Prozradil tím víc, neţ bylo nutné a dopustil se podle úsudku mnoha historikŧ váţné diplomatické chyby. Odhalil své karty. Proti Hitlerově fantazírování o rozdělení světa vznesl konkrétní poţadavky na rozdělení Evropy. S pokrevním bratrstvím měly málo co společného.

Hitlera utvrdila Molotovova návštěva v názoru, ţe Sovětský svaz stojí v cestě jeho plánu. O útoku proti Sovětŧm začal uvaţovat mnohem dříve. Jiţ během bojŧ ve Francii o tom mluvil s náčelníkem hlavního štábu a po příměří na Západě se tato otázka projednávala v dŧvěrném kruhu nacistických předákŧ v Berghofu. V září 1940 jiţ byl náčrt útoku pod názvem Operation Ausbau Ost hotov. Dne 18. prosince 1940 Hitler určil strategické cíle útoku a dal mu definitivní název:

Barbarossa.

MODERNIZACE A ARMÁDA

Byl Sovětský svaz připraven na hrozící střetnutí? Odpověď závisela na stavu ekonomiky, na síle armády a na schopnosti jejího vedení.

Pokud jde o hospodářskou sílu Sovětského svazu, není pochyb, ţe v prŧběhu druhé a nedokončené třetí pětiletky podstatně vzrostla. Po chaosu, vyvolaném překotnou výstavbou v pětiletce první, se poměry poněkud zlepšily. Modernizace pokračovala, i kdyţ nedosáhla plánovaných cílŧ. Do provozu vstupovaly velké stavby, zahájené v prŧběhu první pětiletky. Závislost strojírenství na dovozu klesala. V roce 1932 se v zahraničí nakupovalo 78 % instalovaného strojního zařízení. V letech 1936 a 1937 jiţ jen 10,5 %. Také ostatní odvětví těţkého prŧmyslu zvyšovala výrobu, ať jiţ šlo o hutnictví, chemii či stavebnictví. I v oblasti spotřebního prŧmyslu se situace zlepšovala. Měnilo se geografické rozloţení prŧmyslu. Jeho těţiště se začalo

Strana 648

/VZESTUP A ROZKLAD KOMUNISTICKÉHO IMPÉRIA

přesunovat na východ. Zemědělství se pomalu stabilizovalo, ale jeho reálné výsledky lze těţko posoudit, protoţe tehdejší sovětské statistiky jsou velmi nespolehlivé. To se ostatně týká celého národního hospodářství. Podle současných sovětských údajŧ činil rŧst hrubého národního dŧchodu v letech 1929-1941 50 %, ačkoli dřívější prameny uváděly 500 %. Stejně jako předtím nesl sovětský občan břímě ohromných výdajŧ. Přispíval na ně zejména vysokou daní z obratu, jakoţ i povinnými státními pŧjčkami. Vynášely víc neţ přímé zdanění: v roce 1938 vynesly přímé daně pět miliard, státní pŧjčky 7,6 miliard rublŧ. Reálné mzdy v třicátých letech klesaly. Odhaduje se, ţe v roce 1937 byly pod úrovní roku 1928. V současné době docházejí západní znalci dějin sovětského hospodářství k závěru, ţe „... cíle bolševikŧ mohly být dosaţeny bez drakonických metod, pouţívaných Stalinem“ (Holland Hunter). Břemeno, naloţeného na sovětského občana, bylo příliš těţké. Kdyţ Stalin na všesvazové poradě stachanovcŧ v roce 1936 prohlásil „ţije se nyní, soudruzi lépe, ţije se veseleji“, nebylo divu, ţe se našli vtipálkové, kteří tento výrok doplňovali slovem: „Stalinovi“.

Situace se však stejně zhoršovala v posledních předválečných letech. Ţivotní úroveň dále klesala. Plány se vzdor drastickým opatřením, která měla upevnit disciplínu, neplnily. Sociální péče se zhoršila a byla omezována dokonce i podpora v mateřství.

Příčina spočívala především v tom, ţe prŧmyslová výroba se začala orientovat na válku. Kromě toho se vytvářely zásoby. V nemenší míře však k tomu přispěly i čistky, které decimovaly řady vedoucích činitelŧ sovětské ekonomiky. Nelze pustit se zřetele ani okolnost, ţe válka s Finskem stála nemalé oběti.

Na jaře 1941 byla jiţ sovětská ekonomika plně zapřaţena do zbrojních závodŧ. Její zranitelnost však spočívala v tom, ţe prŧmyslová centra

Strana 649

POČÁTKY IMPERIÁLNÍ EXPANZE

byla stále ještě v dosahu nepřátelského útoku. Jejich přesun na východ postupoval pomalu. V letech třetí pětiletky se do východních oblastí investovalo jen 23 % všech prostředkŧ.

Prioritu měla zbrojní výroba, která na jedné straně byla s to zásobit armádu velmi moderní výzbrojí, na straně druhé však byla handicapována těţkopádným rozhodováním vedoucích činitelŧ a jejich diletantismem. Například výrobu samopalŧ odmítali s odŧvodněním, ţe jde o výzbroj amerických gangsterŧ.

Obranyschopnost SSSR v

této situaci závisela v první řadě na stavu armády. Její síla byla pro četné západní pozorovatele záhadou. Většinou se shodovali na tom, ţe čistky její efektivnost podstatně oslabily, coţ finská válka ozřejmila. Rudá armáda měla dva architekty: Trockého a Tuchačevského. Trockij musel budovat armádu z nedisciplinovaných mas dělnictva a rolníkŧ. Tuchačevskij vytvářel strategickou a taktickou doktrinu, která

Strana 650

/VZESTUP A ROZKLAD KOMUNISTICKÉHO IMPÉRIA

byla modernější neţ ve většině ostatních zemí. V jeho představě mělo být těţiště sovětské mobilní síly na Dněpru, odkud mohla napadnout útočníka z boku a případně postoupit na Balkán. Tento záměr, s nímţ se počítalo pro případ války s Polskem, byl pod dojmem německé hrozby od roku 1936 modifikován stavbou tzv. Stalinovy linie od Baltského moře směrem na jih k Pripjati. Po anexi Pobaltí a Besarábie se však Stalinova linie demontovala a sovětské jednotky byly posunuty na západ.

Ještě osudnější chyba však spočívala v čistce armády. Kromě armádních špiček přišla tehdy Rudá armáda o téměř všechny oblastní velitele, o 13 z 15 velitelŧ armád, o 57 z 85 velitelŧ sborŧ, o 220 z 406 velitelŧ brigád. Největší ztráty však Rudou armádu postihly v řadách velitelského stavu od plukovníka dolŧ aţ po velitele rot.

Přes toto oslabení měl Sovětský svaz nesporné výhody. Spočívaly jednak v obrovském prostoru k manévrování a v moţnosti totální mobilizace veškerých výrobních i lidských zdrojŧ.

Vše záviselo na schopnostech vrchního velení. Je jisté, ţe čistka mezi sovětskými vojevŧdci přesunula rozhodování do rukou politikŧ a veteránŧ občanské války, kteří na moderní válku prostě neměli. Patřil mezi ně i Stalin, který sám rozhodoval s konečnou platností nejen o věcech politických a hospodářských, ale i vojenských.

„MYSLÍTE, ŽE JSME SI TO ZASLOUŽILI?“

To prý řekl Vjačeslav Molotov německému velvyslanci v Moskvě von Schulenburgovi poté, co bylo sděleno, ţe Německo zahájilo válečné operace proti Sovětskému svazu. Molotovo roztrpčení bylo oprávněné. Sovětské vedení dělalo vše, aby nedošlo ke konfliktu.

Strana 651

POČÁTKY IMPERIÁLNÍ EXPANZE

Strana 652

/VZESTUP A ROZKLAD KOMUNISTICKÉHO IMPÉRIA

V lednu 1941 uzavřelo s Německem tajný dodatkový protokol, podle něhoţ Německo dostalo 7,5 milionu zlatých dolarŧ za pruh litevského území, jeţ podle dohod z roku 1939 mělo připadnout Německu, ale nebylo mu předáno. Sovětská vláda zrušila vyslanectví Belgie, Norska, Jugoslávie i Československa v Moskvě, ačkoli o to Hitler neţádal. Sovětské nákladní vlaky s obilím pro Německo překračovaly hranici ještě pár hodin před zahájením německého útoku.

Ţe by sovětské vedení nic netušilo? Vţdyť sovětská rozvědka zjistila, ţe při sovětských hranicích se shromaţďuje obrovská vojenská síla. Věděla, přesněji řečeno, dostávalo se jí více neţ dostatek informací. Přicházely ze všech stran. Dokonce byly tak přesné, ţe uváděly i den zahájení operací.

Ale Stalin tyto zprávy odmítal vzít na vědomí. Po uzavření paktu v roce 1939 Hitlerovi příliš nedŧvěřoval, v tomto okamţiku však odmítl jakékoli pochybnosti. Nejen to. Zprávy o koncentrování německých sil a hrozícím útoku pokládal za britskou provokaci a sovětské zpravodajce za agenty britské sluţby.

Více spoléhal na rozvědku, která se neměla orientovat na politické a zejména vojenské špičky, ale počítat berany. Ve svých vzpomínkách o tom píše stíhač S. Gribanov. Velení rozvědky vycházelo z předpokladu, ţe německá armáda se připraví na válku proti Sovětskému svazu mj. tím, ţe vytvoří velké zásoby technických maziv, která odolají ruské zimě. Patrně vycházela z domácí praxe, v níţ se při výrobě maziv vyuţívalo zvířecích tukŧ. A protoţe německé velení k této praxi nepřihlédlo, neboť se zimní válkou nepočítalo, berany šetřilo. Rozvědka proto mohla utvrzovat Stalina v názoru, ţe německý vpád nehrozí a ţe opačné informace jsou mylné.

Strana 653

POČÁTKY IMPERIÁLNÍ EXPANZE

Nikdo se Stalinovi neodváţil odporovat a jeho nejbliţší ho v jeho víře dokonce utvrzovali. Berija mu 21. června 1941, tedy den před německým útokem, navrhl, aby byl z Berlína odvolán sovětský vyslanec Děkanozov, protoţe posílal zprávy o přípravě německého útoku. K tomuto návrhu Berija dodal: „V poslední době hodně pracovníkŧ podléhá drzým provokacím a šíří paniku. Agenty Jestřába, Carmen, Diamanta a Věrného nechat shnít v táboře za soustavnou dezinformaci jako pomocníky mezinárodních provokatérŧ, kteří nás chtějí znesvářit s Německem.“

V sovětské literatuře se ještě před několika lety tvrdilo, ţe Stalin s válkou proti nacistickému Německu v roce 1941 počítal a poukazuje se na Stalinŧv projev k absolventŧm Akademie Rudé armády 5. května 1941. Nyní jiţ máme záznam o tomto projevu k dispozici.

Strana 654

/VZESTUP A ROZKLAD KOMUNISTICKÉHO IMPÉRIA

Stalin v něm oceňuje kvalitu německé armády, ale hodnotí její budoucnost skepticky, protoţe - podle něho - ztrácí zájem o zdokonalování techniky. O bezprostředním nebezpečí války nebylo v tomto záznamu ani slovo.

V poslední době se mezi západními historiky diskutuje o tom, zda Německo nezahájilo svŧj útok z obavy o svou bezpečnost, protoţe na jeho hranicích stály velké svazky Rudé armády, připravené k útoku. Na sovětských západních hranicích byly vskutku soustředěny síly, které tam byly přesunuty po uzavření Paktu. Německá historiografie však nepokládá tvrzení o útočných záměrech Rudé armády za věrohodné a odvolává se na prŧzkum německých archivních fondŧ. Kromě toho víme, ţe Moskva měla eminentní zájem na tom, aby nebyla vtaţena do konfliktu s nacistickým Německem. Stalin se podle Chruščovova svědectví konfliktu aţ panicky bál. O operaci Barbarossa se v Berlíně uvaţovalo od léta 1940 a hlavním podnětem k její konkrétní přípravě byly výsledky jednání Vjačeslava Molotova v Berlíně.

Vidíme tedy, ţe v rozhodujícím momentu rozhodovali o osudu obou velmocí, ba celého světa, dva lidé, kteří vytvořili systém, jenţ jim umoţnil soustředit veškerou moc do svých rukou. Jak Hitler, tak Stalin se dopustili osudových chyb. Hitler se rozhodl k útoku proti Sovětskému svazu, protoţe přecenil moţnosti Německa a podcenil Sovětský svaz. „Stačí kopnout do dveří,“ řekl generálu Rundstedtovi, „a celá shnilá stavba se zhroutí.“ Nikdo se mu neodváţil odmlouvat. Jeho rozhodnutí mělo osudné následky pro Německo, jakoţ i pro tvářnost poválečného světa.

Také Stalinovi se jeho lidé neodváţili odporovat. Všichni věděli, ţe stačí málo, aby se ocitli v Gulagu, ne-li před popravčí četou. Také

Strana 655

POČÁTKY IMPERIÁLNÍ EXPANZE

jeho rozhodnutí bylo chybné a zpŧsobilo Sovětskému svazu nesmírné ztráty, které ovlivnily jeho poválečný vývoj po mnoho desetiletí.

Hitlerovo rozhodnutí bylo motivováno strategicky. Počítal s tím, ţe poráţka Sovětského svazu zlomí Velkou Británii, protoţe Spojené státy ji nebudou moci podporovat vzhledem k zesílení moci Japonska v Asii. Hitlerovým cílem byla světovláda a přepadení Sovětského svazu jedním z postupných cílŧ.

Také Stalin myslel především strategicky. Dohoda s nacistickým Německem měla Sovětskému svazu zajistit neutralitu v konfliktu Německa se západoevropskými státy a teprve po vyčerpání obou protivníkŧ se mělo podle Vorošilova, který byl ozvěnou Stalinových

Strana 656

/VZESTUP A ROZKLAD KOMUNISTICKÉHO IMPÉRIA

názorŧ, vstoupit do hry, „abychom sehráli úlohu hrobaře kapitalistického světa“.

Ideologie obou protagonistŧ se lišila. Ale jejich cíle byly stejné: světovláda. Sovětský svaz v roce 1939 prosadil své sféry vlivu ve střední a východní Evropě. V roce 1940 jiţ předloţil své nároky i na další části Evropy. Roku 1941 snil o pohřbu kapitalistického světa.

Strana 657