REFORMÁTOR GORBAČOV

33 REFORMÁTOR GORBAČOV

NOVÝ MUŽ S IDEÁLY?

Michail Gorbačov byl nejţhavějším kandidátem na místo generálního tajemníka, ale stoprocentní jistotu neměl. Stará garda by ráda pokračovala v dosavadním kursu: Černěnkŧv post touţil obsadit vychytralý šéf moskevské organizace strany Viktor Grišin. Rozhodla však autorita několika předních členŧ politbyra, hlavně ministra Gromyka (pomýšlel snad na duumvirát?), a také silná skupina prvních tajemníkŧ oblastních výborŧ. 11. března 1985 Gorbačov zvítězil.

Existují osobnosti, na jejichţ příchod se čeká přímo s napětím. Rusko jiţ několikrát ve svých dějinách čekalo na dobrého cara. Jak uvádí Voslensky ve své ţivotopisné stati, Gorbačov byl jiţ před svým zvolením ovíjen legendami - snad pro své poměrné mládí: ve skutečnosti běţel 54. rok jeho ţivota. Oproti ostatním členŧm politbyra se však jednalo o rozdíl generační.

Gorbačov reprezentoval novou generaci - nikoli doslova a do písmene přestárlou stranickou nejvyšší hierarchii, jejíţ profil jsme narýsovali v předchozí kapitole, nýbrţ ty, kteří jiţ viděli svět jinak - nezaţili válku, nepodíleli se na stalinismu, ba co víc - jimţ byl jeho duch cizí. Neplatí to pochopitelně o všech příslušnících této generace, lze to však říci o jejich vzdělanějších příslušnících uvědomujících si duchovní prázdnotu a všeobecnou stagnaci minulých desetiletí. Gorbačov k nim patřil. Nebylo také nedŧleţité, ţe pocházel z vesnice, ze Stavropolska.

Strana 772

/VZESTUP A ROZKLAD KOMUNISTICKÉHO IMPÉRIA

Po válce vystudoval v Moskvě práva - obor, jemuţ se nevěnoval ţádný z jeho předchŧdcŧ (nepočítáme-li Lenina); jiţ to bylo novum. Nepřerušil ale svazky s rodným krajem: vrátil se tam a po absolvování dalšího oboru, zemědělské ekonomie, přešel do Komsomolu a později do aparátu KSSS. Pro mladého, začínajícího funkcionáře musel tehdy být velmi významným záţitkem XX. sjezd a odhalení Stalinovy pravé tváře. Jeho vzestup po stupních stranické hierarchie ve druhé polovině šedesátých let byl dovršen jmenováním prvním tajemníkem oblastního výboru ve Stavropolu, tedy v kraji, který tak dŧvěrně znal. Roku 1978 následoval velký skok do Moskvy: stal se zde tajemníkem ÚV pro otázky zemědělství, dodejme, ţe jako nejmladší a tedy nejperspektivnější člen sekretariátu. „Vytáhli“ ho dva vlivní členové vedení, hlavní ideolog Suslov a Andropov, oba s jistými vazbami na Stavropolský kraj. Gorbačov znal vesnici a její bídu. O jeho odlišném přístupu k zemědělské politice ve srovnání s jeho předchŧdcem svědčí vystoupení obou na posledním plénu ústředního výboru za Černěnkova ţivota, zabývajícím se zemědělstvím. Bylo to v říjnu 1984 a generální tajemník hovořil ve prospěch extenzivního zpŧsobu zvyšování produkce včetně obdělávání ladem leţící pŧdy a nákladného zavodňování, zatímco Gorbačov preferoval formy intenzivní, tj. produkovat více s vyuţitím toho, co je k dispozici. V politbyru zasedal čtyři roky, nyní stanul ve funkci nejvyšší.

O situaci, v jaké se stát nacházel, jiţ bylo řečeno to nejzákladnější v minulé kapitole. Ještě dva statistické údaje navíc: podle údajŧ historikŧ M. Hellera a A. Někriče klesla délka ţivota od počátku šedesátých let tak, ţe v polovině let osmdesátých byla srovnatelná se zeměmi Jiţní Ameriky. Dětská úmrtnost stoupla v rozmezí let 19701975 o více neţ o třetinu (po tomto datu nebyly další údaje jiţ zveřejňovány). Druhý údaj se týká zemědělství. Jak uvedl Wall Street Journal Europe, prŧměrné výnosy v letech 1984 a 1986 dosahovaly

Strana 773

REFORMÁTOR GORBAČOV

například pouhých 55 % výnosu Polska. Dovoz obilí neustále vzrŧstal - z několika milionŧ tun počátkem šedesátých let na 25 milionŧ tun v roce 1979 - a tento trend nadále pokračoval. Gorbačov musel opakovat to, oč se pokoušel Chruščov. Svým zpŧsobem je moţné jej povaţovat za „Chruščova po 30 letech“, jenţe vzdělanějšího a střízlivějšího v úsudcích. Otázka zněla: uspěje?

Lze Gorbačova povaţovat za člověka s ideály? Nepochybně věřil v přednosti socialismu. Jako realista byl schopen společenské reflexe. Nebyl ovšem liberálem v západním slova smyslu. Dobře si však uvědomoval, ţe se strnulým národním hospodářstvím se musí pohnout. Jeho představu vystihuje výrok, pronesený krátce před nástupem do nejvyšší stranické funkce v prosinci 1984: „Pouze intenzivní, vysoce rozvinutá ekonomika mŧţe zaručit upevnění pozice naší země na mezinárodní scéně.“ To znamenalo reformovat celou společnost. Gorbačov spoléhal, ţe hlavních cílŧ dosáhne v dohledné době. Avšak při jiné historické příleţitosti bylo kdysi řečeno: nejnebezpečnější pro prohnilý reţim je okamţik, kdy se ho někdo pokouší napravit.

GLASNOSŤ, SPOJENEC PERESTROJKY

Na dubnovém plénu ústředního výboru (1985) předloţil Gorbačov svou strategickou koncepci, formulovanou jako urychlení sociálního a ekonomického vývoje. Ačkoli zde promluvil velmi otevřeně o stagnaci, v níţ se nacházela sovětská společnost, uvaţoval o změnách v rámci reforem, nikoli o systémové změně. Politika přestavby, jak ji později hlásal, vycházela ze „socialistické volby“, z „obnovy socialismu“. Některé jeho postuláty jako například volání po revoluci hlav a srdcí byly však naprosto neslýchané z úst sovětských vŧdcŧ.

Nové problémy, vyplývající z hluboké stagnace posledních desetiletí, ze strnulosti, lhostejnosti a odporu k novým myšlenkám však stále

Strana 774

/VZESTUP A ROZKLAD KOMUNISTICKÉHO IMPÉRIA

více posilovaly tendence k radikálnějším změnám. Gorbačov musel - tak jako konec koncŧ všichni jeho předchŧdci - přivádět do vlády a do politbyra své lidi. Změny, které realizoval, měly však charakter vichřice. Za sedm měsícŧ, do počátku listopadu 1985, vyměnil 14 ministrŧ a osm vedoucích oddělení na ÚV. Padl i Gorbačovŧv hlavní rival, tajemník odpovídající za těţký a zbrojní prŧmysl G. Romanov. Po přesunu Gromyka do funkce hlavy státu se stal ministrem zahraničí bývalý stranický šéf v Gruzii, bystrý a schopný Eduard Ševardnadze, předsedou vlády jmenoval generální tajemník Nikolaje Ryţkova. Mezi novými muţi ve stranickém vedení vynikal nebojácností bývalý sverdlovský oblastní tajemník strany Boris Jelcin. Hlavním ideologem se stal Alexandr Jakovlev, jenţ počátkem sedmdesátých let upadl v nemilost pro uveřejnění článku kritizujícího tzv. rolnické spisovatele; upozornil v této souvislosti na nacionalistické tendence skryté v jejich úvahách a na přehlíţení zaostalosti carského Ruska.

Pro dobovou atmosféru bylo příznačné, ţe dokonce i šéf KGB Čebrikov pouţil ve svém projevu k výročí říjnové revoluce v Gorbačovově „roce jedna“ dříve neslýchané formulace.

Z Gorbačovova hlediska příznivý trend zasáhl i armádu. Ministrem obrany byl jmenován maršál S. Sokolov, pouhý člen ústředního výboru, nikoli přední politická osobnost typu svých předchŧdcŧ. Teprve po březnu 1985 byl zvolen kandidátem politbyra. Na vysokých postech se objevovali noví, mladší dŧstojníci; mezi odstraněnými veličinami byli i staří stalinisté, jakými byli hlavní politruk A. Jepišev, zastávající tuto funkci více neţ 20 let, a admirál S. Gorškov, stojící v čele válečného námořnictva téměř 30 let.

V únoru 1986 se konal XXVII. sjezd KSSS, který vyhlásil novou, jiţ 12. pětiletku a postuloval demokratizaci, nové myšlení a perestrojku (přestavbu). Tehdy si jiţ Gorbačov uvědomoval, ţe opatření

Strana 775

REFORMÁTOR GORBAČOV

„kosmetického charakteru“ nebudou stačit, stále se ale ještě domníval, ţe do konce osmdesátých let se věci výrazně posunou k lepšímu. K vystupňování akcí proti stagnaci mu napomohla tragická událost evropského dosahu, jakou byla černobylská jaderná katastrofa. Velký ohlas ve světě vyvolala skutečnost, ţe skoncoval s pronásledováním disidentŧ. V roce 1986, po senzačním telefonickém rozhovoru, dal dokonce propustit z vyhnanství v Gorkém Andreje Sacharova. Jak později poznamenal jeden z čelných politických komentátorŧ té doby, Alexandr Bovin, nové vedení zastávalo názor, ţe „stavíme nikoli nový dŧm, ale vylepšujeme starý“. Heslem dne v ekonomice se staly efektivita, modernizace a disciplína.

Je nutné upozornit i na skutečnost, ţe díky své manţelce Raise navázal nový generální tajemník jisté vazby na sovětské sociology. I v tomto případě lze v Kremlu hovořit o naprosté novotě.

Strana 776

/VZESTUP A ROZKLAD KOMUNISTICKÉHO IMPÉRIA

Spíše na okraj se zmiňme o jednom Gorbačovově kroku, který vyvolal mezi lidem velkou nelibost: jeho pokusu omezit velkou spotřebu alkoholu, jenţ za Breţněva pováţlivě ohroţoval zdraví milionŧ lidí. Ukázalo se však, jak je nesnadné vzít lidem pochybné poţitky, na které si v materiální bídě navykli.

Ve vztahu k zemím bloku se Gorbačov drţel zpočátku tradiční sovětské politiky. Hovořil o nutnosti posilovat jednotu a koncem dubna 1985 navrhl prodlouţit platnost Varšavské smlouvy o dalších 30 let. Jiţ v červnu 1985 nicméně došlo k prvnímu veřejnému konfliktu mezi „starými“ a „mladými“ příslušníky nomenklatury ohledně „rozmanitosti socialistického světa“.

Další etapa vývoje začala počátkem roku 1987, kdy se reformní snahy rozšířily na všechny úseky ţivota. Tehdy Gorbačov začal zdŧrazňovat dŧleţitost glasnosti (coţ, jak víme byl termín staršího data, dnes však povaţovaný za nejvýznamnější jev celého reformního kursu). Glasnosť se brzy přenesla z oblasti běţné publicistiky a změnila se v nový pohled na nejmodernější dějiny Sovětského svazu, čímţ byl zasazen smrtící úder mlčení obklopujícímu dosud utajované zločiny stalinismu i zlořády breţněvovského období. Zároveň byl vypracován nový ekonomický program, který byl později doplněn zákonem o druţstevnictví. Došlo však rovněţ k diferenciaci uvnitř KSSS, kde se vyhranily obě křídla a politický střed, reprezentovaný především generálním tajemníkem samotným, který se tak projevil jako obratný taktik.

Proces hlubokých přeměn se rok od roku zrychloval. V roce 1988 došlo i na reorganizaci a zjednodušení aparátu strany, byly odstraněny struktury paralelní k orgánŧm státní moci a volby vedly k široké výměně kádrŧ dotknuvší se aţ 60 % městských a okresních a více neţ 50 % oblastních výborŧ. Konzervativci se ocitli v naprosté defenzivě,

Strana 777

REFORMÁTOR GORBAČOV

která se ještě znásobila, kdyţ koncem roku schválil Nejvyšší sovět rekonstrukci zastupitelského systému a byla zřízena nová instituce, Sjezd lidových poslancŧ. Březnové volby v roce následujícím dokonaly přeměnu, která měla přímo revoluční ráz: objevila se moţnost většího počtu kandidátŧ na jedno poslanecké křeslo. I kdyţ komunisté nadále tvořili velkou většinu poslancŧ, v místních volbách utrpěla strana v mnoha okresech poráţku: nebylo zvoleno na 50 % jejích tajemníkŧ. Byly to první relativně svobodné volby v Sovětském svazu. Událost, která - a v tom měli konzervativci pravdu - podkopávala systém. Jak se vyjádřil anglický politolog Hosking, v totalitarismu vznikaly zárodky pluralismu.

Dalším nepřítelem starého reţimu byla neformální sdruţení, jichţ existovalo koncem osmdesátých let v celém státě několik desítek tisíc. Tato sdruţení se stala kolébkou tzv. lidových front, které se v neruských republikách staly ohnisky hnutí poţadujících národní

Strana 778

/VZESTUP A ROZKLAD KOMUNISTICKÉHO IMPÉRIA

suverenitu. Jako jejich opak se formovala rovněţ opoziční „internacionální hnutí“, reprezentující v neruských republikách ruské menšiny. Krajně nacionalistické křídlo politického spektra v Rusku tvořila Pamjať.

Gorbačov najednou zjišťoval, ţe problémy - namísto aby mizely - mu rostou pod rukama. V roce 1989 řekl Henry Kissingerovi o přestavbě: „Nyní vidím, ţe dokonce ani nezačala.“

Neméně dramaticky se vyvíjely události na mezinárodní scéně. Gorbačov si byl vědom toho, ţe vnitropolitické přeměny tvoří spolu se sférou vztahŧ k Západu spojité nádoby. Rozhodl se proto prosadit redukci armády. Od podzimu 1985 se kromě toho řídil zásadou, ţe hladina bezpečnosti obou supervelmocí musí být na stejné úrovni. Později razil další tezi tzv. „obranné obrany“, jeţ znamenala, ţe vojenská politika musí spočívat výlučně v přípravě na obranu, nikoli na útok.

Toto pojetí, v sovětské poválečné politice naprosto převratné, bylo postupně realizováno. V prosinci 1987 došlo k podpisu smlouvy o likvidaci zbraní středního doletu, která z evropského kontinentu odstranila generaci moderních zbraní. Rok nato se Sovětský svaz jednostranně zavázal sníţit svá vojska o 500 000 muţŧ a ze zemí svého bloku stáhnout více neţ 40 % tankových divizí.

Za úplnou novinku je nutné spatřovat také v Gorbačovově ideji „společného evropského domu“, jeţ vyeliminovala tezi o dvou táborech - kapitalistickém a socialistickém - udrţujících Evropu po několik desetiletí rozdělenou na dvě části. Kdyţ šéf sovětské komunistické strany později své názory upřesnil, rovnalo se to de facto odmítnutí třídního boje a akceptování kategorie všelidského zájmu. V tomto ohledu stál jiţ Gorbačov zcela jinde neţ Lenin.

Strana 779