MOSKEVSKÝ STÁT
6 |
RUSKO NA ROZCESTÍ |
|
VASILIJ BLAŽENÝ
Dobytím Kazaňského chanátu dosáhl Ivan IV. hned dvojího úspěchu. Byl podroben významný nástupnický stát Zlaté Hordy a zároveň byly překročeny etnické hranice historické Rusi. Ovládnutí Kazaně bylo prvním krokem vedoucím k přeměně Moskevského státu v mnohonárodní ruské impérium. Ivan IV. si uvědomoval význam dobytí Kazaně a doslova zasypal své vojvody a vojáky zlatem - rozdal dary v hodnotě odpovídající 3 tunám zlata. Jeho sebevědomí a přesvědčení o vlastní moci a významu dosáhlo vrcholu, který daleko přesáhl vše, co je známo o jeho předchŧdcích.
Za své cesty do běloozerského kláštera v roce 1552 navštívil car prominentního mnicha Vassijana Toporkova, někdejšího rádce svého otce, Vasilije III., a svěřil se mu se svými vládními představami. Toporkov zašeptal svou radu carovi do ucha, ale přesto bylo jejich tajemství prozrazeno. Bývalý biskup prý tehdy Ivanovi IV. řekl: „Chceš-li být samoděrţcem, nesmíš mít ani jednoho rádce, který by byl rozumnější neţ ty, protoţe ty jsi lepší neţ všichni. Budeš-li se tím řídit, tvŧj trŧn bude pevný a budeš všechno drţet ve svých rukou.“ Toporkov jakoby četl myšlenky svého cara. Právě to chtěl Ivan slyšet...
Strana 71
RUSKO NA ROZCESTÍ
Rusko stálo v polovině 16. století na dějinném rozcestí. Jedna cesta směřovala ke stavovské monarchii, ke spoluúčasti šlechty a církve na vládě a druhá vedla k samoděrţaví, k absolutní moci vládce, jíţ musí být všechno a všichni podřízeni. Kaţdý, kdo se mu nejen vzepře, ale
Strana 72
MOSKEVSKÝ STÁT
třeba i jen znelíbí, musí být zničen. Někdy v roce 1552, a snad krátce poté, dospívá Ivan IV. k takovému chápání své role vládce, s nímţ pak vstupuje do historie Ruska pod přízviskem Hrozný. A právě v té době rozhoduje car o největší stavbě své vlády, chrámu Pokrova Bogorodicy - Vasilije Blaţeného.
Dopustili bychom se zřejmě váţné chyby, kdybychom se při poznávání minulosti obraceli pouze k písemným pramenŧm. Mnohdy totiţ výmluvnější svědectví o své době vydávají „němí svědkové“ - hudební díla, obrazy, předměty i stavby. Jedním z takových svědkŧ je chrám Vasilije Blaţeného, který podnes vévodí Rudému náměstí v Moskvě.
Vnímáme-li evropskou gotickou katedrálu jako „zkamenělou modlitbu“, pak chrám Vasilije Blaţeného je modlitbou středověké Rusi. Tento chrám, postavený v letech 1555-1560 na paměť dobytí Kazaně, byl pŧvodně zasvěcen Bohorodičce. Kdyţ však byl později poblíţ něho pohřben lidem uctívaný jurodivý (blaţený) Vasilij, byl chrám nazván podle něho.
Z vnější podoby chrámu bychom uvnitř očekávali rozsáhlé, skvěle vyzdobené prostory, jimiţ pravoslavné chrámy nijak neustupují nádheře evropského baroka. Vasilij Blaţený však není jedním z mnoha ruských chrámŧ - je osobní a zcela soukromou svatyní cara. Vstoupíme-li do úzkých chodeb chrámu vedoucích k nevelké, nezvykle strohé svatyni uprostřed, zmocní se nás podivný pocit. Pokud existuje cosi jako genius loci, pak je nepochybně přítomen i zde. Tento chrám dal postavit Ivan Hrozný podle svých představ ne pro svŧj lid, ale pro sebe. Tušíme v této stavbě to, čím Ivan Hrozný byl a čím ţil. Je zde vyjádřeno vše - i jeho pýcha a sebevědomí samoděrţavného vládce, jeho byzantská zboţnost i hluboké přesvědčení o výlučnosti své moci, která pochází od Boha.
Strana 73
RUSKO NA ROZCESTÍ
Strana 74