/VZESTUP A ROZKLAD KOMUNISTICKÉHO IMPÉRIA

JAKO V DEVATENÁCTÉM ROCE

Nová hospodářská politika dosahovala svého vrcholu v letech 19241925. V těchto letech se soukromý obchod podílel na obchodním obratu více neţ 40%. Podíl soukromého podnikání na národním dŧchodu překročil jednu polovinu. Rusko se v dŧsledku nové hospodářské strategie zotavovalo. Stopy války byly viditelné, ale zlepšení situace bylo cítit.

Tím překvapivější byl obrat, který se od roku 1926 projevil taţením proti soukromému podnikání. Hlavní zbraní bylo utahování daňového šroubu. Začaly trestní postihy proti zdraţování zboţí.

Tento nástup vyplýval z představ vládní politiky, ţe oslabí soukromý obchod nízkými cenami státního obchodu. Dŧsledkem však byl známý jev, který se opakuje v socialistické ekonomice po celou dobu její existence: státní obchod nestačil zásobovat trh, takţe vznikl hlad po zboţí se všemi nám známými dŧsledky. Zboţí nehledalo kupce, ale kupci hledali zboţí. Dŧsledkem této politiky byl kvetoucí černý trh, který se orientoval především na městské obyvatelstvo.

Sniţování cen se aplikovalo i na zemědělské výrobky. Zvláště na obilí, jehoţ výkupní ceny klesly o 20-26 %. Rolnictvo pochopitelně ztrácelo zájem o prodej svých obilních přebytkŧ státním organizacím a kromě toho se orientovalo na jiná odvětví, zejména na dobytkářství.

Motivy politiky, která měnila dosavadní kurs, spočívaly ve sféře ekonomické, ale i politické a sociálně psychologické. Státní podniky nebyly s to konkurovat soukromému podnikání, které se stávalo dŧleţitou součástí národního hospodářství a nijak se necítilo vázáno bolševickými rezolucemi. Předpoklady vládních ekonomických cílŧ byly nezřídka eliminovány tím, ţe reálná situace na trhu se od nich radikálně lišila. Prosperita soukromého podnikání byla navíc terčem

Strana 611

SOCIALISMUS V RUSKÉM BALENÍ

opoziční kritiky, která obviňovala vládnoucí garnituru Stalina a Bucharina z podpory kapitalismu. Kromě toho v řadách bolševické strany byla silná averze k trhu, k soukromému podnikání i k jeho dŧsledkŧm v kaţdodenním ţivotě. Pohled na zpŧsob ţivota nepmanŧ, jak se soukromým podnikatelŧm tehdy říkalo, vyvolával u členŧ strany otázku, zda vŧbec nějaká revoluce byla.

Sovětské vládnoucí kruhy hledaly východisko v oblasti druţstevnictví, které by převzalo hlavní ekonomické funkce do svých rukou a vytěsnilo soukromé podnikatele z trhu. Uţ tehdy se mluvilo o kolektivizaci vesnice jako o aktuálním úkolu. Většina bolševických vŧdcŧ pohlíţela na individuální rolníky jako na nespolehlivý a anarchistický ţivel, který se nechce přizpŧsobit potřebám státu.

Strana 612

/VZESTUP A ROZKLAD KOMUNISTICKÉHO IMPÉRIA

Zatím však druţstevnictví ve městech i na venkově hrálo poměrně malou úlohu. Hospodářské potíţe přerŧstaly v krizi. Výkup obilí i prŧmyslových surovin z vesnice dramaticky upadal. Rolníci si stěţovali na nízké výkupní ceny, na špatné zásobování vesnice prŧmyslovým zboţím a na rozdíly mezi úředními a volnými cenami.

Stalin odmítl návrhy Bucharinovy skupiny, aby se výkupní ceny zvýšily. Místo toho byl v sibiřských a uralských oblastech zahájen začátkem roku 1928 výkup zemědělských výrobkŧ, který připomínal válečný komunismus. Výkupní orgány fakticky rekvírovaly bohatým rolníkŧm obilí. Málo agilním místním funkcionářŧm Stalin vyhroţoval nejen stranickými tresty.

Stoupenci nové hospodářské politiky v čele s Bucharinem se proti Stalinovu taţení postavili. Pochopili, ţe tato politika ohroţuje beztak křehkou stabilitu hospodářského i politického ţivota. Blok Stalin - Bucharin se rozpadl a Bucharinova frakce byla v prudkých vnitrostranických bojích rozdrcena. Teprve nyní Bucharinovi došlo, s kým se spolčil. Stalina označil za Tamerlána, coţ je symptomatické. Přiléhavé označení našel nikoli mezi pronásledovateli socialistického hnutí, ale v ruských dějinách.

Stalin svŧj boj proti Bucharinovi vyhrál, ale ekonomická situace se tím nezlepšila. Zásobování bylo špatné ve městech i na vesnici. Fronty na potraviny a prŧmyslové výrobky se stávaly běţným jevem. Ceny letěly nahoru. Ozývaly se hlasy: „Je to jako v roce 1919.“ Bylo málo pracovních míst, v zemi byly miliony nezaměstnaných.

Hluboká krize se projevovala i v sociálních a národnostních vztazích. Oţívala nevraţivost mezi městem a vesnicí, mezi chudými a bohatými. Sílil antisemitismus, a to i v řadách bolševické strany. Národnostní napětí rostlo, i kdyţ se to neprojevovalo všude a stejnou

Strana 613

SOCIALISMUS V RUSKÉM BALENÍ

měrou. Především na Ukrajině a v Bělorusku prospívala korenizace (posilování vlivu národního ţivlu v mocenských strukturách) i rozvoji kultury a národního vědomí. Ve většině ostatních sovětských republik a autonomních útvarŧ, vytvořených podle ústavy z roku 1924, byl naopak pociťován ze všeho nejvíce ruský centralismus, který provázel i první kroky industrializace zvláště v středoasijských republikách. Národnostní napětí se promítalo nejen do vztahu domácího obyvatelstva k rusifikovanému mocenskému aparátu a hospodářské správě, ale i do vzájemných vztahŧ mezi jednotlivými národy. Náboţenská forma obhajoby národních zájmŧ zde hrála dŧleţitou úlohu. Sílící tlak Moskvy a postupující dělby práce, která odsuzovala okrajové země k úloze surovinových přívěskŧ mateřské země, posilovala v nich ruský ţivel, ale i vrstvu neruských kolaborantŧ.

Východisko z krize mělo dvě alternativy: buďto se vrátit k nové hospodářské politice, anebo přikročit k metodám primitivní socialistické akumulace a zavrhnout systém nové hospodářské politiky. Stalinovo vedení se rozhodlo jít druhou cestou. Potíţe byly označeny za potíţe rŧstu. Krizový rok 1929 Stalin nazval rokem velikého přelomu, který vytvořil předpoklady pro ofenzivní postup vpřed. Začala doba, kdy bílé začalo být prohlašováno za černé a černé za bílé.

Strana 614