5. Veřejná správa a obrana státu

- bezpečnost státu je v současných podmínkách vymezena schopností země čelit nejen vojenskému napadení, ale nevojenským ohrožením (živelné katastrofy, průmyslové a ekologické havárie, epidemie, mezinárodní zločin, ohrožování informačních a řídících systémů

- základním dokumentem bezpečností politiky ČR je „Bezpečnostní strategie České republiky“, která byla vypracována při vstupu ČR do NATO roku 1999

- dokument obsahuje obecná bezpečnostní rizika a z nich vyplývající hrozby, jsou definovány dlouhodobé záměry a opatření pro zajištění bezpečnosti

- základním pilířem obrany je členství v NATO, zapojujeme se také do společné bezpečnostní a obranné politiky EU

- vláda Bezpečnostní strategii předkládá parlamentu a pravidelně ji aktualizuje, změny vycházejí nejen ze zkušeností a reformy armády, ale i z doporučení EU a NATO

- na BS navazuje Vojenská strategie ČR, tento dokument obsahuje základní principy zajišťování obrany a zásady výstavby a použití ozbrojených sil ČR

- vytváří koncepční rámec pro ozbrojené síly k plnění:

• vojenských úkolů obrany země

• závazků kolektivní obrany zemí NATO

• účasti na aliančních, unijních a koaličních operacích

• vytváří podmínky pro aktivní podíl ozbrojených sil na realizaci Evropské bezpečnostní a obranné politiky v rámci EU

- reforma ozbrojených sil ČR je zaměřena na zvýšení jejich schopnosti zajistit obranu ČR s využitím dostupných zdrojů

- legislativa povinnosti obrany ČR:

• zákon č. 1 z roku 1993 Ústava ČR

• ústavní zákon č. 110/98 Sb. o bezpečnosti ČR

• zákon č. 222/1999 Sb. o zajišťování obrany ČR

Armáda

- obrana území je typickým příkladem veřejného statku

- při současné úrovni společnosti si jednotlivec nedokáže zajistit bezpečnost sám, proto je poskytována kolektivně a z jejího využívání nelze nikoho vyloučit

- stanovení potřebného množství prostředků při plánování výdajové stránky státního rozpočtu je komplikovaná otázka

- rozpočet na obranu je vždy politickým rozhodnutím (hodnocení musí být vždy vztaženo k úkolům a roli, jakou vedení státu od ozbrojených sil očekává)

- rozhodnutí zahrnuje otázky týkající se nejen vojenského potenciálu, ale i zahraniční politiky, ekonomiky, geografických a geopolitických podmínek, také ochotu akceptovat rizika v případě vojenského konfliktu nebo nevojenského nebo smíšeného ohrožení (odstraňování následků povodní apod.)

Struktura ozbrojených sil

- struktura je odvozena od stanovených politicko-vojenských ambicí a musí respektovat principy rozumné dostatečnosti jednotlivých druhů vojsk

- z hlediska připravenosti k operačnímu požití členíme na:

• síly vysoké připravenosti (5 – 30 dnů)

• síly nižší připravenosti (do 365 dní)

• síly dlouhodobě budované (nejdříve za 365 dní)

- dále členíme na:

• společné síly: pozemní síly, vzdušné síly, specializované síly (radiační, chemická a biologická ochrana, vojenské zdravotnictví,…) a společný komplet (ženijní struktury /ženijní = určený k provádění terénních úprav a k přípravě objektů pro bojové účely/, logistická podpora apod.)

• síly podpory a výcviku (vojenské zpravodajství a vojenská policie)

- klíčovým prvkem reformy ozbrojených sil byl přechod na profesionální AČR od roku 2005

Materiálové zdroje pro obranu

- jsou zajišťovány z domácí průmyslové a hospodářské základny a z dovozu

Finanční zdroje

- krytí výdajů zajišťuje státní rozpočet