4. Uveďte základní principy efektivnosti veřejné správy

Užší pojetí efektivnosti

- o efektivnosti v užším pojetí mluvíme, když roste užitek alespoň jednomu jedinci, a přitom ostatním zůstává užitek nezměněn

- optimální řešení je takové, kdy už není možné zvýšit užitek kteréhokoli jednotlivce, aniž by se snížil užitek ostatních

- toto pojetí efektivnosti pochází z předpokladů:

• hospodárnosti při alokaci finančních prostředků na veřejný sektor, tzn. hospodárnost na vstupu – v nákladech organizací ve veřejném sektoru

• individuálního užitku (tzn. každý jedinec má jiný pocit užitku, uspokojení apod.). To ovlivňuje hodnocení výstupů veřejného sektoru (veřejných statků, služeb), které slouží mnoha občanům, mají uspokojit mnoho individuálních preferencí

• kolektivní užitek je individualistický, jde o souhrn individuálních užitků v rámci obce, regionu, státu, či jiného společenství občanů, např. EU

Širší pojetí efektivnosti

- je výsledkem vztahu mezi velikostí vstupů do veřejného sektoru a velikostí výstupů z veřejného sektoru

- ve veřejném sektoru nelze použít jako kritérium úspěšnosti zisk, projevují se obecné tendence k neefektivnosti, tendence k maximalizaci vstupů a minimalizaci výstupů

Důvody neefektivnosti

- často chybí kvalitní analýza poptávky obyvatelstva po službách, analýza preferencí obyvatelstva, takže dochází k produkční neefektivnosti

- není intenzivní tlak na snižování nákladů organizací ve veřejném sektoru

- nedostatečná kontrola v podmínkách nekonkrétního vlastníka (společenské vlastnictví)

- nedostatečná kontrola kvality a množství poskytovaných služeb

- svůj podíl má i neprofesionální úroveň kontroly, nebo nízká kvalita managementu ve veřejné správě

- aby se zvýšila efektivnost financování, tak se v některých případech veřejné statky pro občany zajišťují zakázkou u soukromého sektoru, když je dokáže zajistit levněji

Efektivnost veřejného sektoru ovlivňuje:

a) uspořádání společnosti, demokratizace společnosti a s tím spojené veřejné rozhodování o velikosti, struktuře a způsobu financování veřejného sektoru a úroveň veřejné a občanské kontroly. Většinou jde o nepřímé rozhodování prostřednictvím volených zástupců, na které mohou vyvíjet tlak různé zájmové lobby apod.

b) Fungování tržního systému

- tržní systém v některých oblastech činnosti vytváří konkurenci veřejnému sektoru (např. soukromé školství, zdravotnictví, soukromé sociální služby) a tím vytváří tlak na kvalitu a efektivnost veřejného sektoru

c) Konkurenční prostředí uvnitř veřejného sektoru

- vytvářet konkurenční prostředí tam, kde je to možné a účelné je úkolem veřejné správy, která řídí veřejný sektor

- konkurenční prostředí může vést k větší efektivitě tehdy, když je veřejný sektor financován podle jeho užitků a výkonů

d) Financování veřejného sektoru

- příjmy rozpočtové soustavy, které jsou rozhodujícím zdrojem financování veřejného sektoru, jsou omezené. Problémem je nalezení vhodného kritéria alokace veřejných prostředků na financování činností zajišťovaných ve veřejném sektoru

e) Finanční ohodnocení pracovníků ve veřejném sektoru

- pracovníci ve VS jsou často méně finančně ohodnoceni, což může vést k jejich demotivaci a odchodu kvalifikovanějších pracovníků do soukromého sektoru

- vliv na efektivnost má i byrokratizace a její neustálý růst, co má za následek nárůst nákladů na veřejnou správu a nezbývají prostředky na ostatní veřejné statky

f) uplatňování výsledků vědy a techniky, a to jak při řízení, tak při produkci veřejného sektoru (obsah výuky, využití výpočetní technik, využití nových informačních technologií, nových léčebných postupů a léků ve zdravotnictví apod.)