15. Česká veřejná správa a její ústavní základy
- Model veřejné správy České republiky a hlavně pak jejího subsystému, územní samosprávy, je zakotven v Ústavě (ústavní zákon č. 1/1993 Sb.)
- Ústava je nejvyšším právním předpisem, kterým se měří ústavnost dalších zákonů
HLAVA PRVNÍ
Článek 2 Ústavy ČR:
“Lid je zdrojem veškeré státní moci a vykonává jí prostřednictvím moci zákonodárné, výkonné a soudní“ = svrchovanost lidu = základní princip demokracie, veškeré orgány jsou vytvářeny lidem a zastupují ho, jednají jeho jménem (tzv. zastupitelská demokracie)
„Ústavní zákon může stanovit, kdy lid vykonává moc přímo“ – zde Ústava předjímá přijetí zákona o obecném referendu, na jehož základě může být uplatňována vůle lidu přímo (tzv. přímá demokracie)
„Státní moc slouží všem občanům a lze jí uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon.“ Nejedná se o vládu nad občany, státní moc a orgány mohou svou moc uplatňovat jen na základě zákona
„Každý občan může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon
neukládá.“ – tedy obrácený princip než u státní moci, státní moc je součástí veřejné moci a je
svázána zákonem, občané jsou ve svém jednaní svobodní
Článek 8 Ústavy ČR:
„Zaručuje se samospráva územně samosprávných celků.“ – tato garance je součástí úvodní hlavy Ústavy, to svědčí o velkém významu tohoto principu, který je pak podrobně rozveden v Hlavě 7 a dalších zákonech. Stát se zavazuje respektovat samosprávu jako takovou. Samospráva je chápána jako oprávnění společenského organizmu samostatně, relativně nezávisle spravovat své záležitosti dané zákonem. Stát může vstupovat do činnosti samospráv jen v mezích zákona. Např. kraje mají pravomoci taxativně vyměřené. U obcí jsou pravomoci otevřené, jakmile nějakou oblast nemá v pravomoci kraj, má se za to, že automaticky je tato věc v pravomoci obce
Článek 13 Ústavy ČR
„Hlavním městem České republiky je Praha .“ - Hlavní město Praha je spravováno na základě zvláštního samostatného zákona (zákon č. 131/2000 Sb.) Praha se dělí na obvody tzv. městské části, ty však nejsou plnohodnotnými obcemi, pravomoci jsou jim dány statutem. Pražské městské části mají samostatnou subjektivitu. Praha je nejenom obcí, ale i krajem.
HLAVA DRUHÁ – Moc zákonodárná - legislativní
Článek 15 Ústavy ČR
„Zákonodárná moc v České republice náleží Parlamentu. Parlament je tvořen dvěma komorami, a to Poslaneckou sněmovnou a Senátem.“
Článek 16 Ústavy ČR
„Poslanecká sněmovna má 200 poslanců, kteří jsou voleni na dobu čtyř let. Senát má 81 senátorů, kteří jsou voleni na dobu šesti let. Každé dva roky se volí třetina senátorů.“
HLAVA TŘETÍ – Moc výkonná - exekutivní
Článek 54 – Prezident republiky
„Prezident republiky je hlavou státu. Prezidenta volí parlament na společné schůzi obou
komor.“
Článek 67 – Vláda
„Vláda je vrcholným orgánem výkonné moci. Skládá se z předsedy vlády, místopředsedů
vlády a ministrů.“
HLAVA ČTVRTÁ – Moc soudní - jurisdikce
Článek 81 Ústavy
„Soudní moc vykonávají jménem republiky nezávislé soudy.“
HLAVA PÁTÁ – Nejvyšší kontrolní úřad
Článek 97 Ústavy
„Nejvyšší kontrolní úřad je nezávislý orgán. Vykonává kontrolu hospodaření se státním
majetkem a plnění státního rozpočtu.“
HLAVA ŠESTÁ – Česká národní banka
„Česká národní banka je ústřední bankou státu. Hlavním cílem její činnosti je péče o cenovou
stabilitu.“
HLAVA SEDMÁ – Územní samospráva
Článek 99 Ústavy
„Česká republika se člení na obce, které jsou základními územními samosprávnými
celky, vyššími územně samosprávnými celky jsou kraje.“
Článek 100 Ústavy
„Územní samosprávné celky jsou územní společenství občanů, která mají právo na samosprávu.“ - Občany obce jsou všechny osoby, které mají v obci trvalý pobyt, nebo jim je uděleno čestné občanství.
„Obec je vždy součástí vyššího samosprávného celku.“ - Vyšší územně samosprávný celek lze zrušit jen ústavním zákonem, změna hranic krajů či obcí je možná zákonem běžným.
Článek 101 Ústavy
„Obec je samostatně spravována zastupitelstvem. Vyšší územní samosprávný celek je samostatně spravován zastupitelstvem. Územní samosprávné celky jsou veřejnoprávními korporacemi, které mohou mít vlastní majetek a hospodaří podle vlastního rozpočtu. Stát může zasahovat do činnosti územních samosprávných celků, jen vyžaduje-li to ochrana zákona, a jen způsobem stanoveným zákonem.“
- pozn. Pojem korporace je totožný s pojmem právnické osoby. Z toho vyplývá, že vystupuje vlastním jménem a nese odpovědnost ze vztahů, do kterých tímto svým jménem vstoupí. Inkorporují se občané do vyšších územně samosprávných celků. Veřejné korporace musí reflektovat veřejný zájem
- stát vykonává nad územní samosprávou dohled. Vykonává v zásadě dohled ve třech úrovních:
- nad samostatnou působností (zda obec či kraj neporušuje zákony či ústavu)
- nad hospodařením samosprávy
- nad výkonem přenesené působnosti
Článek 102 Ústavy
„Členové zastupitelstev jsou voleni tajným hlasováním na základě všeobecného, rovného a přímého volebního práva. Funkční období zastupitelstva je čtyřleté. Zákon stanoví, za jakých podmínek se vyhlásí nové volby zastupitelstva před uplynutím jeho funkčního období.“
- členové zastupitelstev jsou voleni tajným hlasováním, funkční období zastupitelstva je čtyřleté, zvláštní zákon může stanovit možnost předčasných voleb (v zásadě, když se zastupitelstvo stane neusnášení schopným a to zpravidla na dobu delší než půl roku)
Článek 104 Ústavy
„Působnost zastupitelstev může být stanovena jen zákonem. Zastupitelstvo obce rozhoduje ve věcech samosprávy, pokud nejsou zákonem svěřeny zastupitelstvu vyššího územního samosprávného celku. Zastupitelstva mohou v mezích své působnosti vydávat obecně závazné vyhlášky.“
Článek 105 Ústavy
„Výkon státní správy lze svěřit orgánům samosprávy jen tehdy, stanoví-li to zákon.“
