7. Regionální politika

• vznik 30. léta 20. stol.

• úzká vazba na celkovou HOP

• soubor opatření a nástrojů, pomocí kterých má dojít ke zmírnění nebo odstranění rozdílů v ekonomickém rozvoji dílčích regionů

• realizace v úzké součinnosti s odvětvovými politikami a se strukturální politikou

• nositel: ministerstvo pro místní rozvoj

• regionální politika je dotována a sledována

• motivy existence regionální politiky – ekonomické:

  • využití všech VF – především pracovní síly

  • úsilí o rovnovážný ekonomický růst

  • požadavek optimálního rozmístění firem (kompromis mezi požadavky individuálního podnikatele a veřejnými)

  • náklady přelidnění

  • regionální nerovnováha a inflace

• motivy II.:

  • na počátku 70. let vstupují ekologické faktory (regionální politika v zájmu lidí, žijících v přelidněných aglomeracích)

  • sociální faktory (původní RP především zaměřena sociálně)- diferenciace v regionálním rozdělení příjmů, na počátku 80. let úvahy o obecném blahu

  • politické faktory

• nástroje regionální politiky - MAE:

  • limitováno snahou o dosažení dalších HOP cílů

  • nástroje fiskální politiky (státní rozpočet, regionalizace fiskální politiky - princip reg. diferenciace – regulace AD, odebírání zboží)

  • nástroje monetární politiky – usnadnění přístupu k úvěrům ve vybraných oblastech

  • nástroje vnější hospodářské politiky – protekcionistická opatření – časově omezené, problematické z hlediska nadstátních dohod

• nástroje regionální politiky - MIE:

  • jsem schopen ovlivnit rozhodování ekonomických subjektů o jejich prostorové lokalizaci, umístění svých aktivit

  • nástroje realokace pracovních sil – zřídka používané, problematické použití – částečná úhrada nákladů spojených s emigrací

  • nástroje realokace kapitálu – ovlivnění tvorby pracovních míst (tvůrce hospodářské politiky jako stát říkám, že v případě, že jste schopni vytvořit nová pracovní místa – od státu př. daňové úlevy, garance úvěru,..)

• teoretická východiska a pojetí RP:

  • do 70. léta 20. stol. - tradiční regionální politika - meziregionální rozdělování, orientace na kapitál a suroviny, centralizací organizačních forem (udělat organizační upořádání)

  • od 70. let 20. stol. - nový koncept regionální politiky – zabývá se problematikou přesunů regionálních problémů  geografický pohyb regionálních problémů, vytvoření regionální samosprávy (určité pravomoce), vytváření euroregionů (přes hraniční spolupráce)

8.Hospodářská politika eu

EU na rozdíl od hospodářských politik členských států nemá možnost ani právo uskutečňovat komplexně pojatou národní hospodářskou politiku, která by sledovala klasické cíle: 1) cenovou stabilitu

2) Maximalizace zaměstnanosti

3) Vnější ekonomickou rovnováhu apod.

v souladu se zákl. smlouvami realizuje úřad dílčích hospodářských politik

Tyto politiky se člení na 4 druhy:

1) Společné – vykonávají orgány EU (obchodní, zemědělská, dopravní a rybolovná)

2) Sektorové – realizují se na základě smluv

3) Koordinované – aktivita EU se omezuje jen na podporu členských států

4) Společná monetární politika – provádí ECB (Evropská centrální banka) prováděná jen pro a za členské státy z hospodářské a měnové unie.

Smlouva o Evropském Společenství formuluje tyto cíle hospodářské politiky společenství

1. podpora harmonického, vyváženého a dlouhodobého ek.růstu

2. vysoká úroveň zaměstnanosti a sociální ochrany

3. neinflační růst

4. vysoký stupeň konkurenceschopnosti a konvergence ekonomické výkonnosti

5. vysoký stupeň ochrany a zlepšování kvality ŽP

6. zvyšování životní úrovně a kvality života

7. hospodářská a sociální soudružnost a solidarita mezi členskými státy

cíle jsou naplňovány činnostmi členských států a společenství

- smlouva také deklaruje nutnost dodržování těchto vůdčích zásad:

1) stabilní ceny

2) zdravé veřejné finance a měnové podmínky

3) dlouhodobě udržitelná platební bilance

• Zásady jsou uplatňovány členskými státy (národními, hospodářskými politikami) plně v souladu se zásady subsidiarity a proporcionality.

• EU může v souladu s koncepcí smlouvy značně diferencovaně a různými nástroji ovlivňovat národní hosp. politiku členských států

Nástroje hospodářské politiky EU:

• od Maastrichtské smlouvy se obsah a formy této koordinace postupně rozrůstaly. V současné době zahrnuje koordinace hospodářské politiky tyto oblasti a používá k tomu těchto nástrojů: