• Státní rozpočet tvoří příjmová stránka (daně, cla, poplatky, příjmy z prodeje státního majetku apod.) a výdajová stránka (výdaje na nákup zboží a služeb a transferové platby.)

• SR se sestavuje v ČR na 1 kalendářní rok

• státní rozpočet je navrhován ministrem financí, s tímto návrhem jde do parlamentu, poté se z něj stává zákon, který je uveden ve Sbírce zákonů, státní rozpočet (rozpočtoví provizorium) je schvalován ve třech čteních, musí být schválen do konce 31. 12. předcházejícího roku, když není schválen, jede se podle předchozího státního rozpočtu

• umožňuje deficitní financování státního rozpočtu (přišli s tím Keynesiánci)

• deficit se splatí v období, kdy ekonomika bude v konjunktuře

• státní rozpočet by měl být cyklicky vyrovnaný

• Cyklický deficit-je deficitem pasivním a vzniká jako důsledek cyklického vývoje reálného produktu v období recese. Je důsledkem fungování vestavěných stabilizátorů.

• Strukturální deficit-je způsoben špatně nastavenými záměrnými diskrétními opatřeními, vedoucími ke stimulaci agregátní poptávky a výstupu. Vzniká tedy zvýšením veřejných výdajů nebo snížením daní. Mezi konkrétní důvody jeho vzniku řadíme:

  • Expanzivní fiskální politiku

  • Vládní populismus

  • Snahu rozložit důsledky výdajového šoku na delší časové období

  • Snahu o rozložení daňové zátěže

• najít možnosti dluhového krytí:

1. vydání státních dluhopisů, vnitřní dluhové krytí (na území státu, odčerpání peněz - vytěsnění soukromých investic – je důležitá pro ekonomický vývoj) a vnější dluhové krytí

2. pomocí prodeje státních aktiv, majetku, státních podílů ve firmách ( privatizace) – fond

3. peněžní krytí (monetarizace dluhu) musí to být schváleno s centrální bankou – následek růstu inflace

4. měl by být deficit kryt z rezerv z minulých let

5. vnitřní dluhové krytí – vytěsnění soukromých investic

ŠKOLY

• Keynesiánci využívají fiskální politiku

• Liberálové říkají, že jakékoliv zásahy státu do ekonomiky jsou nepatřičná

• Monetaristé říkají, že hospodářský cyklus není způsobený výkyvy FP ale výkyvy v monetární politice, částečně využívají FP

• Škola racionálního očekávání – státní zásahy nejsou v pořádku

• Škola ekonomie teorie nabídky – fiskální politika není stabilizačním prvkem, ale destabilizačním prvkem, doporučují snížit daně a vládní výdaje

• V ČR – v 90. letech dochází k transformaci, v půlce 90. let se stabilizuje, v roce 1999 byl přebytkový státní rozpočet, restrukturalizace ČR po vstupu do EU, nestabilní politická situace  žádné schválení reformních kroků (snížení mandatorních výdajů, které tvoří 79% výdajů ze státního rozpočtu)

• členství v EU – znamená velmi málo v oblasti FP, je výlučně v područí členských států a může být pouze koordinována státy EU, toto v sobě nese ty faktory, že jakékoliv opatření ve FP v členském státu může nebo bude mít dopady na ostatní členské státy EU

• můžeme ovlivňovat ostatní členské státy z EU pomocí FP

• byl uzavřen ještě v době Eurozóny - Pakt stability a růstu v roce 1997 v rámci dvou dokumentů , v kterém byla koordinovaná FP – a to znamená, že jednotlivé státy budou plnit kritéria a když je nedodrží, mohou být sankciovány.

4.Monetární politika

• konec 60. – 70. let stává plně hodnotná, začíná deklarizovat svoje cíle

• proces, ve kterém se tvůrce monetární politiky snaží pomocí svých nástrojů dosáhnout předem stanovených cílů.

• Cíle = snižování a stabilizace inflace, stabilita devizového kurzu, cenová stabilita

• Výhradní nositelem je centrální banka (v ČR je to Česká národní banka)

• funkce CEB

• nezávislost CEB

• v USA je nejnezávislejší banka-Federal Reserve System; Bundesbank – byla dříve nejnezávislejší v Německu, teď už ne, protože je v eurozóně.

• Evropská centrální banka – nesmí být ovlivňována žádnou evropskou institucí.

Hlavní činnosti CB

• emise hotovostních peněz (bankovky a mince, tzv. emisní funkce)

• devizová činnost (shromažďuje devizové rezervy státu a provádí intervence na devizových trzích)

• regulace a dohled na fungování bankovního systému (kontroluje a prosazuje pravidla činnosti bankovních subjektů)

• banka bank (centrální banka poskytuje obchodním bankám úvěry, např. diskontní, přijímá od nich vklady ve formě povinných či dobrovolných rezerv atd.)

• banka státu (centrální banka vede účty a provádí některou agendu pro vládu.)

• zastupování státu v mezinárodních organizacích (např. v Mezinárodním měnovém fondu)

• provádění MP (základní činnost centrální banky)

Česká národní banka

• Česká národní banka je poměrně nezávislá, v Ústavě jsou dány pravomoce ČNB

• Cíl ČNB (v Ústavě ČR) péče o stabilitu měny, od 2000 cenová stabilita + podpora obecné hospodářské politiky vlády vedoucí k udržitelnému hospodářskému růstu

• délka volebního období – guvernér a víceguvernérové jsou jmenováni prezidentem na 6 let

• všechny státní instituce musí mít účet u ČNB

• mohou vydávat hotovostní peníze

• operuje na devizových trzích s českou měnou – má na to monopol

• regulace a dohled nad fungováním bankovního sektoru – můžou dávat licence jiným bankám

• důvěryhodnost - na začátku 90. let dochází ke krachu bank – IPB – vyčítáno ČNB, že nekontrolovala chod bank

• může poskytovat úvěry národním bankám v regionu ČR

• jsou banky států, vedou účty všem státním institucím

• řeší s vládou státní rozpočet

• bankovní rada ČNB zastupuje ČR při příležitostech Mezinárodního světového fondu a ve všech bankovních příležitostech

• provádí měnovou politiku

Přímé nástroje monetární politiky (selektivní, adresné (jsou přímo určeno na subjekt), ne příliš tržně konformní):

• pravidla likvidity – stanovují nám určitý poměr mezi pasivy a aktivy banky, jsou stanoveny CB; stále v ČR platí

• úrokové limity – v ČR platily do konce roku 1992; miniální sazby z úvěrů, z vkladů, s kterými se snažila CB regulovat velikosti peněžní zásoby v ekonomice

• úvěrové limity – existují v absolutní nebo v relativní podobě, maximální objem úvěrů, které banka může vydat; v ČR se stále používají

• povinné vklady – stanoven CB, pouze některé subjekty musí mít vklady u CB a provádět transakce přes CB

• doporučení, výzvy, gentlemanské dohody – od nejméně závazné po nejvíce závazné, ukazují, že CB se snaží doporučit jiné bance určité postupy, aby na banku nebyly uvaleny sankce, v ČR jsou používány málo

Nepřímé nástroje monetární politiky:

• plošná působnost, v souladu s tržním přístupem

• operace na volném trhu - 90% (nejčastěji používané, nákup a prodej good CP) – přímo ovlivňují velikost peněžní zásoby – inflaci), (CB vstupuje na trh a nakupuje a prodává cenné papíry – přímo ovlivňujeme velikost zásoby peněz)

• repo-operace – (nakoupíme na dva týdny cenné papíry a po dvou týdnech se automaticky prodávají zpět na trh)

• diskontní nástroje – veškeré úvěry, které jsou poskytovány bankám (diskontní, reeskontní, lombardní úvěry, atd.), CB stanoví diskontní úrokovou sazbu

• povinné minimální rezervy – CB banka si stahuje určité rezervy bank k sobě, tím stahuje peníze z oběhu

• kurzové (devizové) intervence – CB ovlivňuje devizový kurz s cílem stabilizovat ho