3. Marxistická hp koncepce

• Vychází z toho principu, že selhává tržní mechanismus => totální selhání

• Signály trhu jsou nahrazeny příkazovým systémem

• K dispozici je: Univerzální správce celé ekonomiky (centrální bilančně ukazatelový plán=> dosazují se hodnoty ne podle tržních hodnot, ale podle možností ekonomiky, př. v Sovětském svazu => naplňují plán na 150% => pokud nebyl naplněn, nebyly prémie apod.) => tento plán hraje roli zastupujícího mechanismy

• Převrácený minimax => opak toho, že má být maximální zisk při minimálně vynaložených nákladech => minimální zisk při maximálním vynaložení výrobních faktorů (jde o minimalizaci nákladů, za zvyšování zisků)

• Hlavní zdroj nerovnováhy = izolace A a D

• Dopady této koncepce: Nedostatkovost zboží X popř. neprodejné zásoby

• Základní prvky centrálně plánovaných ekonomik

• Centrální bilančně ukazatelový plán => v rámci plánování není nic špatného:

  • Imperativní plánování = příkazové => podstata centrálně plánovaných ekonomik => příkazem je dáno, kolik se čeho bude vyrábět => musí být toto splněno (plán zůstává stejný a neadaptuje se na nově vzniklé podmínky)

  • Indikativní plánování – druhý druh plánování. Rozdíl je ten, že indikativní bere v úvahu změnu situace X imperativní je dán a nemění se.

• Tvorba mezd a zisků vázána na plnění ukazatelů státního plánu

• Pevné ceny dány centrem => stát dotuje např. nájemné => pevně dané ceny.

• Izolace vnitřních trhů od světových => dáno jednoznačně tím, že na jiných světových trzích je působení jiného tržního mechanismu. Povoleny pouze

určité vazby na západ.

3.Fiskální (rozpočtová) politika

• vědomé využívání státního rozpočtu za účelem dosažení stanovených cílů

• Cíl = udržení vyváženého ekonomického růstu (stabilizační funkce; když je ekonomika v konjunktuře  restriktivní fiskální politika snižuje výdaje a dochází k snížení hospodářské výkonnosti, a když je hospodářský cyklus v recesi, tak se uplatní expanzivní fiskální politika, která vede k zvyšování agregátní poptávky, snižování daní  má vyzvednout a podpořit ekonomiku) a zajištění nízké míry nezaměstnanosti

• aktivní nástroj k zasahování státu do ekonomiky přes veřejné výdaje a daně

• vznikl z latinského názvu „fiskus“ (=košík, později pokladna)

• obrovská spojitost mezi státem a daněmi (využívá je k zaplacení veřejných statků – armáda, zdravotnictví)

• Keynesiánci - největší možnost jak ovlivňovat hospodářskou ekonomiku země, a poskytovala způsob jak řešit ekonomické krize, má stabilizační charakter (stát podporuje nabídku i poptávku), v 60. letech umožňuje deficity rozpočtu – problém

• funkce:

1. stabilizační- jedná se o stabilizaci hospodářského cyklu.

2. redistribuční – řeší problémy redistribuce důchodů

3. alokační – otázka poskytování veřejných statků a řešení tržního selhání

• nositel: vláda (pod určená ministerstva, samosprávné celky - obce)

• největším nástrojem je státní rozpočet a jeho výše je 1.110miliard

Nástroje fiskální politiky

1. Automatické stabilizátory (vestavěné) – jsou takové opatření, které jednou zavedenu a poté fungují už na stabilizačním principu

• Progresivní daně z příjmu (když ekonomika je v konjunktuře - vyšší příjmová skupina  vyšší daně)

• Mandatorní výdaje (povinné – dluhová povinnost státu

• Transferové platby (podpora v nezaměstnanosti, sociální dávky)

• Princip fiskální brzdy

• Pomalu se vyčleňují kvůli EU- státní výkupy zemědělské produkce

2. Diskrétní opatření (jednorázová) – závisí na hospodářsko-politickém schválení parlamentu (jednou jsou zavedena, provedena – změny daňových sazeb, DPH, změna ve struktuře státního rozpočtu, programy na podporu zaměstnanosti – pouze na dobu jednoho roku)

3. Veřejné rozpočty (státní rozpočet, rozpočty krajů a obcí, státní fondy)

Problematika vyrovnanosti SR

• Typy rozpočtových deficitů

  • Deficit státního rozpočtu – cyklický a strukturální deficit

  • Skutečný rozpočtový deficit – součet cyklického a strukturálního deficitu