Inflační cílování

• v ČR se inflační cílování použilo v roce 1998, jako reakce na rezignaci ČNB na udržení pevného kurzu a přechod ke kurzu plovoucímu.

• Cílování inflace-veřejné oznámení kvantitativního inflačního cíle spolu se závazkem CB ho dosáhnout. Dva důvody zavedení cílování inflace:

  • a) přechod od fixního k plovoucímu kurzu-ztráta jakési „kotvy“ v ekonomice, (protože pevný kurz je často jedinou pevnou cenou v ekonomice) od kterého se odvíjí očekávání ekonomických subjektů.

  • b) selhání doposud používaných transmisních mechanismů (především z důvodu nestability peněžního multiplikátoru).

• Mechanismus inflačního cílování-> Centrální banka si stanoví inflační cíl, který se zaváže naplnit. Zároveň vypracovává inflační prognózy. Pokud se inflační prognóza odchyluje od stanoveného cíle, přijdou na řadu nástroje monetární politiky. Zpravidla ovlivnění krátkodobých úrokových sazeb (repo sazba) s cílem změnit vývoj inflace.

  • Výhoda-CB působí výrazně na inflační očekávání a tím i na skutečnou inflaci

  • Nevýhoda-nelze sledovat CB ba jasných mezicílech. Větší nároky se kladou na prognostickou činnost a kredibilitu CB.

• od ledna 1998 provádí ČNB – režim IC – strategie boje s inflací - inflace se pohybuje na úrovni vyhlášeného cíle

• zaměřen přímo na kontrolu inflace

• mohu používat expanzivní hospodářskou politiku – zvyšování měnové fáze

restriktivní hospodářská politika – snižování měnové fáze

Vliv přistoupení čr k eu na čnb

• Nástroje MP jsou již zcela v souladu z EU

• K zavedení Eura má ČR dočasný odklad

• Přistoupení k Eurozóně: podmíněno splněním maastricht.konvergenčních kritérií

• Snížení deficitu veřejných financí!!

• Úspěšně fungovat v ERM II.

5.Vnější hospodářská politika

• dosažení cílů vyrovnané platební bilance

• politika směřující k zajištění vnější rovnováhy v podobě vyrovnané PB a zajištění optimálního devizového kurzu

• zabývá se zahraničně- obchodními vztahy s cílem zabezpečit vnější ekonomickou rovnováhu

• nositelé VHP: vláda a CEB

• u vnější hospodářské politiky by se měl stát starat o optimální úroveň přímých investic

• podílí se na úpravách dosažení rovnovážného stavu, využívá nástroje i fiskální politiky

• CB může přesunovat a měnit úrokovou míru podle situaci na trhu  může to ovlivnit platební bilanci (= má formu účtu, je to statistický údaj; sleduje ekonomické transakce mezi subjekty domácího sektoru a zahraničního sektoru, kapitál, horizontální charakter – debetní a vertikální charakter – obchodní bilance (transakce v rámci výměny zboží a služeb))

1. běžný účet

2. kapitálový účet – veškeré investiční záležitosti, které se týkají transakcí nákupu nemovitostí a pronájmu nemovitostí, na zahraniční půdě ČR občany a naopak

3. finanční účet – přímé a nepřímé investice (akcie)

4. opravy kurzových rozdílů

5. devizový kurz

• sleduje převážně platební bilanci a saldo platební bilance

• nástroje VHP k dosažení vnitřní a vnější rovnováhy:

• nástroje přesunující výdaje – přesunují výdaje mezi domácím a zahraničním sektorem

• nástroje měnící výdaje

• Vnější HP vychází z mezinárodních obyčejů a mezinárodní obchodní zvyklosti

• zásady:

• obecné – nejenom ekonomické vztahy (svrchovanost státu, rovnoprávnost, nevměšování se, respektování národních zákonů)

• specifické (princip svoboda obchodu, princip protekcionismu, zásada reciprocity, zásada národního režimu, nejvyšších výhod)

• problémy vnější HP:

• vazba vnitřní a vnější sféry

• vzájemná vazba mikro a makrosféry (jednotlivých podniků se státními složkami a naopak)

• propojenost států

• problematika otevřenosti ekonomiky (míra (sleduje % zahraničního obchodu na HDP) a struktura (komoditní struktura, v jakých sektorech se orientuje) otevřenosti; ČR má koeficient otevřenosti 70%)

• nástroje VHP:

• používá nástroje dalších hospodářských politik

• specifické nástroje VHP

• smluvní nástroje (základem mezinárodní smlouva – bilaterální a multilaterální- mezinárodní surovinové dohody, smlouvy o integračním seskupení - EU, GATT) - shodná vůle více stran

• autonomní nástroje:

  • jednostranné rozhodnutí státu

  • nástroje k omezení dovozu (cla – finanční a ochranná (vyrovnávací, odvetná, prohibitivní, negociační, antidumpingová) + importní kvóty, ostatní mimocelní bariéry obchodu) – je třeba je prodiskutovat, než budou zavedeny

  • nástroje na podporu vývozu – aplikace proexportní politiky (finanční pomoc pro vyvážející výrobce, technická pomoc – existují státní agentury a organizace, které umožňují se zeptat, jak se v které zemi obchoduje - informační a poradenské služby, stát může poskytnout garanci, výchova pracovníků pro zahraniční obchod)

    • EGAP (exportně garanční pojišťovací společnost) – státní organizace, která může podnikům pojišťovat pohledávky; dále může pojišťovat vývozní rizika; poskytuje záruky – mám zboží, které je garantováno státem a stát se zaručí za Vás; připojištění kurzových rozdílů; ekonomické poradenství)

    • Česká exportní banka – pomáhá financovat vývozní projekty do zahraničí

    • CZECH TRADE (Česká agentura na podporu obchodu) – informační organizace, reprezentuje ČR v zahraničí, pracovníci v jednotlivých státech, kteří organizují setkání podnikatelů ČR a podnikatelů zahraničních zemí

    • CZECH INVEST – sleduje investiční činnost zahraničních subjektů v ČR a naopak

Proexportní politika

• zahrnuje:

  • finanční pomoc pro vyvážející výrobce

  • technická pomoc pro vyvážející výrobce

  • informační a poradenské služby pro vývozce

  • výchova pracovníků pro zahraničně-obchodní činnost

  • oceňování nejvýkonnějších vývozců

  • specializované instituce (EGAP, ČEB, Czech Trade)

Liberalismus x Protekcionismus