• Výhody liberalismu

  • růst svět. ekonomiky a životní úrovně celosvětově

  • výhody konkurence (mnohem větší konkurence)

• Výhody protekcionismu:

• ochrana strategických odvětví (v ČR dříve hutnictví a sklářství, v současné době je v ČR automobilový průmysl)

• ochrana dětského průmyslu (veškeré výrobky a služby rozvoje obnovitelných zdrojů a solární elektrárny, preferovaný průmysl)

• zamezování zvětšování rozdílu mezi kvalitou domácích výrobků a zahraničních výrobků

• omezení vlivu transferu D či S šoků

Společná obchodní politika v rámci EU

• účast ČR v EU svazuje více ČR než před tím – ale zase se může podílet na jednání v rámci EU

• EU jako celek je větší hráč na zahraničním trhu než ČR jako samostatný hráč

Vyrovnávací mechanismy pb

• automatické mechanismy – bez zásahu nositelů VHP

• cenový vyrovnávací mechanismus

• důchodový vyrovnávací mechanismus

• úrokový vyrovnávací mechanismus

• kursový vyrovnávací mechanismus

• teorém lokomotivy, princip importované inflace

6.Sociální politika

• plní mnoho funkcí, mezi nejdůležitější patří ochrannou, rozdělovací (přerozdělovací), homogenizační, stimulační a preventivní

• důležitá oblast, kontroverzní politika, nejnáročnější na finanční prostředky, problém v redistribuci (stát musí přerozdělovat, míra přerozdělování je problém)

  • Ochranná funkce-zmírnění, resp. Odstranění důsledků určitých sociálních změn u lidí - ztráta zaměstnání, stáří, nemoc. Tato funkce je historicky nejstarší

  • Rozdělovací funkce-spojena s řešením rozdílů a nerovností v životních podmínkách lidí a je považována za nejvýznamnější. Přerozdělování je realizováno prostřednictvím daní a transferů a mělo by probíhat od bohatých k chudým.

  • Homogenizační funkce-úzce spojena s funkcí přerozdělovací. Slouží k odstraňování neodůvodněných rozdílů životní úrovně a k určitému příjmovému vyrovnání (sociální pomoc nízkopříjmovým skupinám obyvatelstva)

  • Stimulační funkce-orientuje se na podobu chtěného (zamýšleného) vývoje sociálních procesů. Soustřeďuje se na podporu žádoucího sociálního jednání jednotlivců i sociálních skupin a tak tlumí sociální neklid s zabraňuje konfliktům

  • Preventivní funkce-snaží se zabránit, aby nežádoucí situace vůbec nenastaly. Soustřeďuje se na vlastní odstraňování příčin, které by mohly vést k nečekaným soc. situacím.

• nedílnou součástí vládních programů, je také součástí orgánů EU

• problematika zaměstnanosti, důchodového zabezpečení (vytváření takového systému, abychom byli schopni zajistit příjmy a veškeré služby v postproduktivním věku), otázka sociální pomoci a sociální péče (veškeré aktivity i finančního rázu, které stát produkuje pro obyvatele, které se dostaly do svízelné situace, tím, že se jim snížil příjem)

• týká se rovných příležitostí

• řadí se sem i zdravotnictví

• objekt sociální politiky: primární sociální skupina - jsou obyvatelé dané země (jednotlivci, sociální skupiny – rodina), sekundární sociální skupina – důchodci, chudí lidé

• subjekty: ten, který ji poskytuje – státní (stát a jeho orgány, parlament) x nestátní (firmy), region, místní komunity, obce, zaměstnanecké odbory, orgány, církve, rodina, občané, domácnosti

• nositel: ten, který tvoří sociální politiku

• základní principy:

1. princip solidarity – těm, kterým se vede lépe, se vzdají části svých příjmů na pomoc těm, který mají handicap (ti, kteří mají víc, dají těm, kteří mají méně), generační solidarita

2. princip spravedlnosti – kontroverzní záležitost – co je spravedlivé; všechny objekty, obyvatelé mají nárok na sociální dávku v sociální nouzi a nejsou zde diskriminační prvky

3. princip subsidiarity – znamená v rámci sociální politika, že člověk by si měl zajišťovat své potřeby sám a v případě, že není schopen si je zajistit, tak by mu měla pomoci rodina a když ani ta nepomůže tak nastupuje pomoc státu

4. princip participace – členové společnosti by měli mít možnost účastnit se toho, co bezprostředně jejich život ovlivňuje. Díky tomu člověk přestává být pasivním příjemcem sociální pomoci, ale stává se aktivním účastníkem procesu.

• modely sociální politiky:

  • redistributivní typ – Skandinávské státy (Dánsko, Holandsko) – je založen na obrovské míře přerozdělování sociálních potřeb (zdravotnictví, existenční potřeby, školství, bytová politika, podpora rodin s dětmi), stát musí mít dostatek finančních prostředků - negativum je vysoké zdanění

  • korporativní typ (výkonný) – sociální potřeby mají být uspokojovány na základě výkonu, produktivity práce (Německo, Rakousko)

  • reziduální typ – zdůrazňuje se zde individuální uspokojenost, spoléhá výhradně na tržní princip, na rodinu; stát dokáže uspokojit spotřeby je minimálně (USA, Japonsko, Velká Británie), neexistuje zde skoro vůbec nezaměstnanost

• Evropa je v modelu redistributivním a korporativním

• Nástroje

  • Program – způsob dosahování programových cílů, které jsou výsledkem shody jednání vládních i nevládních orgánů a organizací.

  • Kolektivní vyjednávání – základní forma komunikace mezi sociálními partnery. Výsledkem jsou kolektivní smlouvy

  • Sociální příjmy – jsou tvořeny dávkami důchodového a nemocenského zabezpečení, peněžitá pomoc rodinám s dětmi, podpora v nezaměstnanosti atd. Důraz je kladen na vztah sociálních příjmů k příjmům z výdělečné činnosti.

  • Sociální služby – služby spojené s péčí o seniory, služby v oblasti zdraví, vzdělání, bydlení a služby poradenské

  • Věcné dávky – jsou spojeny s ochranou zdraví (léky a zdravotní a ochranné pracovní pomůcky)

  • Účelové půjčky – orientované na předem vymezené situace (půjčky na vzdělání) jsou návratné a jejich podmínky poskytování jsou výhodnější než u běžných půjček.

  • Úlevy a výhody – poskytují se určitým skupinám (studenti, vojáci)