I. Krize středověké ideologie

Charakter středověké ideologie

- středověká náboženská ideologie představovala díky filosofii zpočátku jednotný a poměrně neproblémový systém

-> odpovídala na všechny otázky týkající se světa, přírody, společnosti a života ve vztahu k člověku té doby

- díky logické výstavbě a abstraktním pojmům (včetně pojmu Boha) však ztrácela obrazný (a tedy také názorný) charakter a stávala se příliš abstraktní (nutila přemýšlet)

Akční moc středověké ideologie

- vztah člověka ke světu, přírodě, společnost a k životu se tak stal složitějším a problémovějším

- v důsledku toho akční moc této ideologie na chování lidí byla menší než v kulturách, kde věda (technologie) náboženskou ideologii neovlivňovala

- ideologie však získala díky vědě řídící vliv nad technologiemi

Důsledky

- postupné rozvíjení věd vedlo k oddělení vědy a víry -> na Západě prospělo oběma složkám ideologie a ke vzniku příslušných institucí, jak jsme to viděli na vzniku univerzit

- následný rozvoj vědy se projevil v zrychlujícím se rozvoji technologii (technika), který označujeme jako průmyslovou revoluci

- renesance antického myšlení tak pomohla urychlit náskok Západu nad východními civilizacemi

- námořní objevy se stávají úhelným kamenem hospodářství a vedou ke vzniku kolonií

Politika

- hlavním příznakem tehdejší politiky je roztříštěnost (nejednota)

- vznik nacionalismu -> místo dosavadní jednoty křesťanské říše vystupuje nyní mnohost národních států, z nichž každý dělá svou vlastní politiku

- v národním zájmu vedou knížata boj proti papeži a stěžují vytvoření jednotné koalice proti jinověrcům (Turkům)

- spolu s politickou svobodou a svobodou jednotlivce se oslabuje a ztrácí feudální vztah

II. Renesance antického myšlení a humanismus

- za konec středověku se všeobecně pokládá dobytí a zabrání Konstantinopole Turky v r. 1453

- v 2. pol. 12. a 15 stol. došlo ke kulturnímu hnutí, označovanému jako renesance

Renesance

- na Západě představovala renesance revoluci ve filosofii, ve vědách a v umění (renesance jako umělecký sloh), a to nejen v intelektuální (ideologické) kultuře, ale také v praktickém životě

- v praktické politice

- v náboženském životě a v církevních institucích

- v podmínkách hospodářského a společenského života nositelů kultury západní civilizace

Šíření renesančního hnutí

- z ohniska v Itálii se šíří renesance do Francie, Anglie, Holandska a Německa (Západ má opět náskok)

- objev Ameriky (12. 10. 1492) rozšiřuje geografický obzor tehdejšího pozemského světa

- objev dalekohledu rozšiřuje obzor vesmíru, umožňuje rozvoj empirických poznatků v astronomii

- Johannes Gutenberg (1397-1468) objevuje knihtisk -> vznik médií

Humanismus a člověk jako osobnost

- být osobností (není totéž jako být jednotlivcem) v očích humanistů znamená:

1. být nadán rozumem a svobodou (svého rozumu užívat)

2. být si vědom svého lidského určení

3. nést odpovědnost za své činy (vzhledem ke svému lidskému určení)

4. projevit činnost, aktivitu, aby jednotlivec unikl všeobecnému determinismu

5. být „někdo“ a ne jen „něco“ – tj. být stvořen k obrazu samého Boha (jak to chápali

katolíci)

Rovnost lidí jako osobností a nerovnost lidí jako jednotlivců (v chápání humanistů)

- osobnost (persona, personality) – je výrazem všeobecné lidské přirozenosti

- jednotlivec (individuum) – je výrazem jedinečnosti a povahových rozdílů (temperamentu naturelu), majících nahodilý charakter

-> z takto chápané „lidské osobnosti“ vyplývá rovnost všech lidí v rodovém smyslu „lidé“

- toho, co jim je přirozeně společné z pojmu jednotlivec vyplývá přirozená nerovnost (rozdíly mezi jednotlivci)