10. Mezinárodní obyčej a důvody jeho závaznosti (judikatura mezinárodních soudů)

-mezinárodní obyčej jako statický jev (forma MP)

-nepsaná PN …menší právní jistota…nesnadná identifikace obsahu i zavázaných subjektů

-odstraňování nejasností zajišťují mezinárodní soudní orgány, arbitrážní a představitelé vědy MPV

-nezastupitelná fce MSD při zjišťování obyčejových norem

• Případ Pevninské mělčiny Severního moře(1969)

Zde MSD se vyslovil k problematice Mez. Pr. Obyčeje:

Tzv. Statický model mezinárodního obyčeje

obyčejová MPN = usus longaevus (materiální prvek) + opinio iuris (subjektivní prvek)

-tato rovnice předepisuje náležitosti obyčeje coby formy mez. práva

a) materiální prvek – kvalifikovaná praxe subjektů mez. práva (JAK se státy chovají)

- důležité postavení mají precedenty (např. vypuštění Sputniku), které mění existující realitu

- soubor individuálních chování musí vykazovat určité vlastnosti:

1. opakované - nestačí pouze 1 precedent, musí jich být více

2. stejnorodé – tj.požadavek, aby všechny prvky praxe směřovaly ke vzniku téže obyčejové normy

-praxi vytváří chování států v mez. vztazích, ale i ve vnitrostátním měřítku

- ke stabilizaci obyčejových pravidel přispívají i jiné subjekty (rezoluce OSN, mezinárodní soudní orgány, arbitrážní a představitelé vědy MPV )

1. nepřetržité - pokud státy volí v podobných případech čas od času jiné řešení, tak PN vznikne jen těžko

3. rozšířené a representativní - jde hl. o chování velmocí a „zainteresovaných„ států (např. v kosmickém právu jde o státy vypouštějící vesmírná tělesa )

• existuje zde také institut systematických protestů (pasivní státy, které soustavně protestují proti nějakému pravidelnému chování aktivních států jím poté nejsou být vázány) Þ státy se tak brání tomu, aby jejich mlčení nebylo považováno za konkludentní souhlas

1. déledobé

• dříve se chtěla někdy požadovala praxe „od nepaměti„

• výrok soudce Neguleska věc: Působnost evropské dunajské komise 1927 – nároky na dobu trvání jsou menší

• postupně je doba zkracována (díky urychlení celého života)

• potřebná doba závisí individuálních okolnostech na okolnostech

b) subjektivní prvek

-jde o to, PROČ se státy chovají(motivace) jistým způsobem

-přesvědčení subjektů o právní závaznosti jistého pravidla opinio iuris – při jeho identifikace se soustředí ne vnější projevy právního povědomí

Mezinárodní obyčej jako dynamický jev (normotvorný proces)

-většinou živelné, ale může být i cílené (minimálně alespoň snaha o zobecnění)

-subjektivní prvek přerůstá z rovin představ de lege ferenda až k povědomí pravidla platného práva opinio iuris

Poměr mezinárodní smlouvy a mezinárodního obyčeje

-obyčej je pružnější nežli MS

-jeho význam relativizovala hl. konsensuální teorie MP (MS i obyčej představují jen dva různé typy téže formy, neboť vždy záleží na dohodě subjektů o p&p + obyčej je méně dokonalou formou

Koexistence V mp:

1. právně rovnocenné

2. konkurují si a doplňují se zároveň

c) mohou být i totožné (dvojí stejná úprava) Þ žádoucí je zachování obou dvou (zavazují různé subjekty, mají různá východiska)

d) rozpor mezi MS a obyčejem Þ lex specialis derogat generali či lex posterior derogat priori

Desuetudo (vyjití normy z užívání)

- jakási ,,černá díra,, mezinárodněprávní reality

-destruuje důvody závaznosti obyčejových pravidel (mat. i subj. prvku)

-může přivodit i zánik smluvních pravidel (některé státy dokonce úmyslně účelově a jednorázově suspendují PN z MS, aby zpochybnily jejich závaznost Þ pokud ostatní státy mlčky tolerují

(vznik tacitní dohody o jednorázovém neplnění MS může časem dojít k faktickému zrušení)

např. díky chování SSSR ztratilo dobrovolné zdržení se stálého člena SC účinku veta (navzdory Chartě)