17.4 Peněžní zásoba a poptávka po penězích

Peněžní zásoba (množství peněz v oběhu) představuje nabídku peněz, o které rozhoduje centrální banka. Peněžní zásoba se vyjadřuje pomocí měnových agregátů, označovaných písmenem M. Základní měnové agregáty jsou označovány jako M1 a M2, bývají však užívány i další.

M1 zahrnuje tzv. transakční peníze, tj. hotovostní oběživo, vklady na běžných účtech a šeky

M2 obsahuje agregát M1 a úsporné a termínované vklady v bankách.

Nabízené množství peněz závisí na určitém typu monetární politiky, méně na úrokové míře. Podle některých názorů je nabídka peněz na změnu úrokových měr dokonce necitlivá. Obě varianty citlivosti peněz na výši úrokové míry znázorňuje graf 17.1 na straně 383!

Poptávku po penězích lze odvozovat z funkcí, které peníze plní. Tato poptávka je souhrnem peněžních prostředků, které potřebují všechny subjekty, především k nákupům zboží a služeb, k získání určitého výnosu nebo jako uchovatele hodnoty. Vzhledem k uvedeným účelům se poptávka po penězích dělí nejčastějí na:

1. Transakční poptávku, kdy motivem poptávajících je nákup spotřebního zboží, placení různých služeb a dodávek domácnostmi i firmami.

2. Majetkovou (výnosovou, investiční) poptávku, která je spojení se snahou majitele peněz získat z jejich držení určitý výnos.

Poptávka po penězích může mít i další příčiny, např. spekulativní či pojistné. Velký vliv na držení peněz jednotlivými subjekty má úroková míra. Je-li úroková míra nízká, nemá subjekt motiv k uložení peněz na účtech v bankách, protože by je málo zhodnotily. Naopak je motiv k uložení peněz vysoký. Poptávka po penězích je tedy vysoce závislá na úrokové míře, ale také na vývoji cenové hladiny a na vývoji objemu produkce. Graf 17.2 na straně 384! znázorňuje závislost poptávky po penězích na výši úrokové míry.

Rovnováhy na trhu peněz je dosaženo v případě vyrovnání nabídky a poptávky po penězích. Tuto situaci graficky znázorníme jako protnutí křivky nabídky (MS) a poptávky (MD) při určité úrokové míře (i). V grafu 17.3 na straně 384! je znázorněn vztah nabídky a poptávky po penězích a vyjádřen rovnovážný bod.

17.5 Banky

Nejčasteji jsou charakterizovány jako finanční zprotředkovatelé, kterí k obchodování na finančních trzích využívají především dvou základních funkcí – přijímání vkladů a poskytování úvěrů.

17.5.1 Bankovní soustava

Bankovní soustavu tvoří souhrn všech bank ve státě a vztahy mezi nimi. Národní systém nepůsobí izolovaně, ale v souvislosti s mezinárodními bankovními subjekty.

Bankovní soustavy můžeme rozlišovat podle různých kritérií. Jedním z nejdůležitějších je vztah bank zahrnutých do systému k mikroekonomickým a makroekonomickým funkcím, podle něhož členíme národní bankovní soustavy na jednostupňové a dvoustupňové.

Jednostupňový bankovní systém je charahteristický tím, že všechny banky provádějí veškeré bankovní operace, tedy zabývají se ryze komerčními činnostmi (mikroekonomická funkce) a současně také zabezpečují emisi peněz (makroekonomikcá funkce). V podstatě jednostupňová soustava bank se uplatňovala v netržních, centrálně plánovaných ekonomikách v průběhu 20.stol. Tento typ vycházel z existence jedné banky – monobanky, v níž byly soustředěny emisní, úvěrové i depozitní komerční operace. V ČSSR Státní banka československá. Její fungování by doplněno nekolika dalšími peněžními ústavy, např. v oblasti spořitelnictví (Státní spořitelna), jiné banky se specializovaly např. na zahraničně peněžní transakce (Československá obchodní banka).

Nejčastěji funguje bankovní soustava jako dvoustupňová, jejímž prvním stupněm je centrální banka, druhým stupněm síť obchodních (komerčních) bank. Centrální banky by institucionálně odděleny od onchodních bank a později se začaly významně podílet na plnění makroekonomických cílů předvším usměrňování měnového vývoje. Obchodní banky plní převážně mikroekonomické funkce, které však svými důsledky rovněž přispívají k naplňování hlavních makroekonomických cílů (dosahování hospodářského růstu, míry zaměstnanosti a míry inflace).

Obecně platí, že bankovní sektor patří v tržních ekonomikách k nejvíce státem regulovaným odvetvím. V bankovním systému vykonává dohled centrální banka nebo ministerstvo financí. Bankovní soustava může být založena v podstatě na dvou modelech: