Makroekonomie (Josef Vlček a kol.,Ekonomie a ekonomika, Aspi, 2005)

5. Ekonomický systém (Základní ekonomické problémy a způsoby jejich řešení; klasifikace ekonomických systémů; příkazová ekonomika; tržní ekonomika; technická stránka společenské výroby)

5.1 Základní ekonomické problémy

Každá ekonomika představuje velmi složitý a dynamicky se rozvíjející systém

Zajištění potřeb nutí společnost k volbě určitého principu (mechanismu), který by koordinoval činnost všech subjektů a reguloval jejich vzájemné vztahy

Společnost musí být schopna prostřednictvím tohoto mechanizmu nalézat řešení 3 základních a vzájemně souvisejících problémů a otázek:

1. Co se má vyrábět , v jakém množství a kdy?

Jde o problém volby mezi různými alternativami výroby statků či služeb

2. Jak vyrábět?

Jde o nalezení optimální kombinace inputů, která umožní vyrobit požadované outputy

3. Pro koho vyrábět?

Při rozdělování výsledků výroby jsou používány 2 základní přístupy:

Rovnostářský – nezajišťuje dostatečnou motivaci k pracovnímu výkonu

Zásluhový – přináší nebezpečí diferenciace, která může vést až k sociální nerovnosti

Princip, podle kterého je řešena triáda otázek Co, Jak a Pro koho, je také základem organizace hospodářského života (ekonomického systému) společnosti

Existují 3 základní principy koordinace:

a) zvyky (tradice) – udržel si svůj význam až do nástupu kaputalizmu, v moderních ekonomikách některé zvyky přetrvávají

b) příkazy (centrální koordinace) – princip používaný ve všech ekonomických systémech, v demokratické společnosti se použití příkazů opírá o konsenzus většiny, v totalitních systémech jde o nástroj prosazení zájmu urřitého okruhu osob

c) cenový systém – základem cenové koordinace je trh a jeho existence je spjata se svobodou podnikání, je to souhrn všech relativních cen, které informují tržní subjekty a koordinují jejich činnost

Trh prostřednictvím cenového systému plní 3 základní funkce:

1. Přenáší informace

2. Vytváří podněty pro chování spotřebitelů a výrobců

3. Rozděluje důchody mezi obyvatelstvo

Obtížným úkolem, který řeší všechny ekonomiky, je zajištění veřejných statků. Za veřejné statky jsou považovány ekonomické aktivity, které mají užitek pro určitý celek (pro všechny občany státu, regionu, obce,…), např. národní obrana, městský park, pouliční osvětlení

Soukromý trh nedokáže poskytovat veřejné statky, protože nelze vyloučit jednotlivce z jejich spotřeby. Hlavní příčinou, proč veřejné statky poskytuje vláda a nikoli soukromý sektor, je existence problému „černého pasažéra“ – lidé vědí, že veřejné statky mohou spotřebovávat bez toho, aby přispeli k jejich výrobě, proto musí být občané donuceni k financování těchto statků, obvykle formou daní

Specifickou skupinou veřejných statků jsou tzv. meritní statky (všeobecně prospěšné statky), např. dotované ubytování, vzdělání

V podstatě tedy meritní statky jsou statky pro ty jedince, jejichž spotřeba je dotována a veřejnými statky jsou pro ty, kteří jejich výrobu financují

Pro stanovení velikosti nabídky veřejných statků a pro alokaci nákladů na ně je využíván politický systém neboli mechanizmus tvorby kolektivních rozhodnutí