Добавил:
Upload Опубликованный материал нарушает ваши авторские права? Сообщите нам.
Вуз: Предмет: Файл:
sociologie.doc
Скачиваний:
4
Добавлен:
27.09.2019
Размер:
293.89 Кб
Скачать

Teorie deviace

1. Biologická teorie deviace

podle Italského lékaře Lombrossa, který si pokládal otázku „proč lidé páchají přestupky vůči normám?“ se lidé rodí jako kriminálnící a můžeme to poznat dle tvaru lebky (19.století)

dle Scheldona má deviantní chování souvislost s fyziologickým typem, přičemž rozlišoval tři typy: hubení, tlustí a svalnatí (nejvíce náchylní k deviaci)

kritika: v kriminální činnosti se mohou svalovci realizovat jako mlátičky

2. Psychologická teorie deviace

sociální deviant = psychopatická osobnost

nevytvořil si pocit sebeomezení, bez morálky, uzavřený, bezcitný a narodil se jako psychopat

zastánce: Sigmund Freud

kritika: tímto se dají vysvětlit jenom vybrané kriminální činy

3. Sociologická teorie

„jsou postoje a názory lidí prvotní příčina kriminality, nebo se příčiny formují až vlivem kriminálních skupin?“

kladou důraz na prostředí a kontext ve kterém se deviace dějí (u členů gangu je normální krást auto, ale z pohledu normálního chování je toto nepřípustné)

A.) Diferenciální asociace

určitá sociální prostředí povzbuzují k trestné činnosti, jedinec se stane delikventem, protože je v kontaktu s nositeli kriminality

deviantní chování je ovlivněno primární skupinou

není patologická a biologický rozdíl mezi deviantem a morální osobou

kriminální činnost se člověk učí a osvojuje si ji

deviantní jednání směřuje jinými prostředky k naplnění stejných cílů jako normální jednání

B.) Teorie anómie

formuloval ji Merton v 50. letech

Anómie = stav společnosti, kdy přestaly platit staré normy a ještě nezačaly platit nové (revoluce, transformace)

C.) Etiketizační teorie (labelační - nálepková)

deviace není vlastnost, ani charakteristika jedince, ale vzniká interakcí mezi deviantní a normální skupinou populace

zdrojem nálepek (etiket) jsou ti, kteří představují moc a pořádek a vnutí ostatním své myšlenky a hodnocení (odraz mocenské hierarchie společnosti)

stejná činnost má v každé společnosti jinou etiketu (bohatá vs. chudinská čtvrť)

Thomasův teorém = sebenaplňující se proroctví, když se věci definují jako reálné, jsou reálné ve svých důsledcích (lidé jednají podle toho, jací si myslí, že jsou)

4.) Teorie racionální - ekonomické volby

lidé nejsou k deviantní činnosti přinuceni, ale aktivně se pro ni rozhodují, myslí si, že se jim risk vyplatí - situační příležitost („příležitost dělá zloděje“) a tudíž není rozdíl mezi „normálním“ člověkem a deviantem.

Teorie agrese

A. Vrozená teorie agresivity

Freud - prvky: eros - erotický, pud slasti a uspokojení a thanatos - pud smrti, usiluje o destrukci. Oba nevědomé

B. Vrozená teorie

Lorenz - agresivní chování je někdy důležité (obrana, …), agresi je potřeba upouštět (sport, …), každý máme specifický spouštěč agrese

Kritika: ne všechny sporty upouštějí agresivitu, ale ji naopak stimulují (bojové sporty)

C.) T. frustrace agrese

Dollard - agrese je reakcí na frustraci (nemůžeme dosáhnout cíle, nebo něco splnit), někteří lidé reagují na frustraci pasivitou - uzavřením

D.) Agrese jako naučené chování

Bandura - lidé se chovají agresivně, protože se naučili, že se to vyplatí (výzkum chování a vliv TV), přičemž vycházel z behaviorismu

Zimbardo - při vězeňském pokusu odhalil faktory zvyšující agresivitu - hluk, teplota, přeplněné a stísněné místnosti, přítomnost agresivního člověka

Sociální interakce v běžném životě

Hofman - jak se lidé chovají v běžném životě, upřímné pozorování je považováno za agresivitu

neverbální komunikace (gesta a mimika) - vyjadřuje se vše se všude stejně?

    º Mimicky se stejně vyjadřuje: štěstí, smutek, hněv, znechucení, strach, překvapení

Reakční zvolání - „ježíš, co sem to udělal?“ s ohledem na ostatní, přesvědčujeme je tak, že jsme kompetentní a to co se stalo bylo náhodné

Vyvolávání dojmů - při interakci chceme vyvolat co nejlepší dojem o nás, chceme, aby nás svět okolo viděl stejnýma očima, jako vidíme my sebe

Soukromý prostor:

    º 1.) Intimní - zhruba 0,5 metru, dovoluje dotýkat se, milenci a rodiče

    º 2.) Osobní - 0,5 m - 120 cm - blízcí přátelé, ve Francii je tato zóna kratší

    º 3.) Společenská - 120 - 350 cm - formální interakce

    º 4.) Veřejná - 350 cm a více

časoprostorové mapování - v jakou dobu se lidé sdružují na jakém místě

kolonizace času - pracují lidé i v noci (Václavák v noci)

nutkavá potřeba tělesné blízkosti - potřeba face2face, máme přístup k očím - okno do duše

přeřeknutí - Freud

Etnometodologie - proud v sociologii, zakladatelem Garfinkel, jak lidé vytvářejí a interpretují svůj svět, aby si lidé rozuměli - potřeba sdíleného porozumění na pozadí rozhovoru (musíme z minulosti o sobě něco vědět). Účelem zkoumání bylo objevit sdílené porozumění, abychom rozuměli k jakému typu bude odpověď směřovat. Smysluplnost našeho života záleží na sdílení nevyslovených předpokladů

Chování lidí ve společnosti

V triádě se tvoří koalice, někdo se tudíž stane outsiderem

Nejlepší počet lidí ve skupině je 5 lidí - dobrá výměna rolí, projevují se emoce, dobře se komunikuje, sdílení informací

Vůdcovství ve skupině

 většina skupin potřebuje kvůli koordinaci vůdce (emocionální - vytváří pozitivní vztahy, úkolový - usiluje o splnění cílů)

Vůdce má moc: odměňovat, trestat, vzor pro ostatní, expertní (má znalosti), legitimní (je respektován), informační (má přístup k informacím)

5 charakteristik úspěšného vůdce:

skupina ho musí vnímat jako svou součást

vlastnosti, postoje a názory vyhovující skupině

musí být modelem pro členy

musí být vnímán, jako někdo, kdo pomáhá dosáhnout cíle

musí skupinu co nejlépe reprezentovat navenek

3 typy vedení:

demokratický - diskutuje projekty, vítá iniciativu, nebrání se kritice, má i neformální autoritu a pocit spoluzodpovědnosti (výsledky: zaměstnanci jsou spokojeni, pracují bez vůdcovy přítomnosti, pomáhají si a zajímají se o činnost druhého)

autoritativní - vůdce o všem rozhoduje, uděluje tresty a odměny, vytváří si skupinu oddaných (výsledky: výkonnost, ale když vůdce není přítomen, přestávají podřízení pracovat)

laisser faire - nechává vše být a nijak nezasahuje (výsledky: podřízení nepracují, poflakují se a mají malý zájem o práci)

Соседние файлы в предмете [НЕСОРТИРОВАННОЕ]