Autoritativní konzervatizmus:

    Propagován absolutistickou mocí (šlechta), nechtěli absolutně žádné změny. Odmítá ústavní moc a parlament. Přežili až do 20.stol. a pomohli k moci Hitlerovi.

Paternalistický konzervatizmus

    Burke - pružnější ke změnám. Zdůrazňovali, že tradiční hodnoty se zachovají když se bude aplikovat pragmatická politika. Disraeli a Bismarck - zasahovali se o sociální spravedlnost, zavedli nemocenskou, starobní důchod, protože se báli chudých. Bohatství a výsady s sebou nesou i povinnost a sociální zodpovědnost za chudé. Heslo jeden národ = společné ideje a myšlenky, ale stejně pod tím byl strach z chudoby.

Nová pravice

    Hnutí s neoliberální a neokonzervativní částí. Hayek, Friedman. Volný trh, minimální zásahy státu do ekonomiky, kritika Keynese. Soukromé je dobré, kolektivní špatné. Ovlivnili Thatcherovou a Reagana. Propagovali privatizaci. Stát se má starat o co nejnižší inflaci a daně, aby se mohlo investovat.

Neokonzervativci

    Také podporovali svobodu, ale propagovali autoritu. Tedy reakce na studentské bouře 60.let. kontra-hnutí proti ideálům 60.let. návrat k rodinným hodnotám, zákaz homosexuality, předmanželský sex, vyloučení darwinismu, interrupcí, právo nosit zbraň, odmítají morální pluralismus.

Socialismus

    Socialistické myšlenky se objevují už ve starověku (Platón), ve středověku (Thomas More - Utopie), vznikl jako reakce na sociální a ekonomické podmínky rozvoje kapitalismu v 19. století. Nejprve prosazovali zájmy řemeslníků a malých živnostníků, později i dělníků. Na přelomu století se ve Velké Británii a Francii objevili utopičtí socialisté (Sain-Simone; Fourier; Owen) - kritizovali tehdejší řád a přicházeli s vidinou lepší společnosti, kde spolu lidé spolupracují v harmonii - pouze vymýšleli jak by měla ideální společnost vypadat, ale ne jak vzniknou.

Kolektivismus

    Pospolitost, podle socialistů jsou lidé společenští tvorové, spolupracují a mají společné zájmy (soudruh). Přirozenost člověka není neměnná, ale formulována životními podmínkami člověka. Lidé jsou závislí na komunitě a člověk si sám sebe uvědomuje skrz skupinu a druhé lidi. Špatní, chamtiví lidé jsou tvořeni společností, ne přírodou, za což může trh. Kapitalismus vyrábí pro zisk, ne pro spotřebu. Kapitalismus způsobuje odcizení:

    º odcizení člověka od produktu své práce - dělníkův produkt mu nepatří

    º odcizení od pracovní činnosti - dělník nemá kontrolu nad výrobním procesem

    º odcizení od druhého člověka - kapitalista dělníkovi bere výrobek a tím vytváří konkurenci mezi spolupracovníky aby se báli ztráty práce)

    º odcizení od lidské podstaty - předchozí body, člověk by nad tím měl mít kontrolu).

Spolupráce V. Konkurence

    Konkurence staví lidi proti sobě, nemůže se pak vyvinout sympatie a přátelství, druhý člověk je zdrojem strachu. Lidé nejsou motivováni pouze materiálními stimuly. Socialisté kladou důraz na společenskou třídu - vlastnictví výrobních prostředků.

• Jiné revoluční složky společnosti - studenti, ženy a menšiny. Dělnická třída totiž byla početná, vykořisťovaná a byla u výroby (stála u kormidla ekonomiky a proti mohla společnost změnit)

• Zatímco konzervativci říkali, že hierarchie je přirozená, liberálové prosazovali rovnost před zákonem, socialisté chtěli rovnost ekonomickou a sociální - zrušit soukromé vlastnictví výrobních prostředků - rozdíly mezi lidmi plynou ze společnosti a jejích nerovností. Ideálem je kolektivní vlastnictví, výrobky jsou totiž produktem kolektivního úsilí. Každý podle svých schopností, každému podle jeho práce (první fáze); každý podle svých schopností, každému podle jeho potřeb (druhá fáze).