Demokracie

    Demokracie (demos - lid, kracie - vláda), původně vláda chudých. Liberálové věřili v omezenou vládu (ústavou a dělbou moci). Demokracie je vláda lidu, klasický liberalismus 19. století se moci lidu bál, říkali, že demokracie je systém kde vládnou masy lůzy. Demokracie omezuje osobní svobodu. Demokracie vyústí k tyranii většiny. Klasičtí liberálové upozorňovali na to, že masa je nevzdělaná, podléhá předsudkům a pudům, chtěli aby vzdělaní lidé měli ve volbách větší váhu hlasů. Ortega de Gasset - Vzpoura davů - demokracie může vést k autoritářství, protože se odvolává na nejnižší pudy člověka. Klasický liberalismus znamená však i souhlas ovládaných a občané by měli mít prostředky jak zasahovat do vlády; stát může lidi vyvlastňovat skrz daně, a proto by lidé měli skrz demokracii zasahovat do státu.

Liberalismus

    Objevil se ve 14.století, svobodní lidé, kteří nebyli nevolníky (svobodomyslnost). V politickém smyslu se objevil až v 19.století. Není jednotný - klasičtí liberálové - 19.století, moderní liberalismus - 20.století, neoliberalismus - Klaus. Navazoval na pád a rozpad feudalismu a odrážel aspiraci rodící se buržoazie (střední třídy). Protiklad k zájmu panovníka - tehdy velmi revoluční. Ovlivnil Francouzskou a Anglickou revoluci. Zpochybňoval monarchii, protože svou moc obhajovala božským právem. Kritizoval stavy a privilegia šlechty. Podporoval svobodu vyznání, opovrhoval církví.

Individualismus

    Jedinec má přednost před společností. Neexistují kolektivní zájmy, jen zájmy jedinců, přičemž každý jedinec má stejnou hodnotu.

Teorie přirozených práv

    John Locke. Lidé mají právo na život, svobodu a majetek, popřípadě úsilí o štěstí (USA revoluce). Podle liberálů má stát hájit tato základní práva.

Universalismus

    Všichni lidé mají stejnou morální hodnotu, a stejná práva. Neměly by zde být výhody na základě barvy, sociálního původu. Jedinci jsou si před zákonem rovni a je propagována rovnost příležitostí - neznamená ale stejné životní podmínky. Lidé mají totiž nerovné schopnosti a dovednosti, mají mít stejnou možnost tyto nerovné vlastnosti rozvíjet - meritokratická společnost - každý je odměňován podle toho co umí.

Svoboda

    jedna z nejdůležitějších hodnot, kterou má stát chránit.

• Negativní svoboda - zastávají klasičtí liberálové a neoliberálové - svoboda od jiných lidí a zásahů státu (nepřítomnost vnějších omezení).

• Pozitivní svoboda - být svým vlastním pánem, je potřeba mít majetek.

• Toto rozlišení pochází od Isaaca Berlina.

Pohled liberálů na stát

    Stát si nezaslouží důvěru, ale liší se vůči anarchistům (podle kterých je každá moc nelegitimní). Schvalovali stát, ale velmi omezeně. Svoboda může existovat pouze tam, kde je zákon. Kdyby zde stát nebyl, tak by se lidé utiskovali navzájem. Ale stát musí zůstat malý a efektivní.

Společenská smlouva

    Dohoda mezi lidmi, kde si stanoví vládu, jejíž vliv sami nastaví - dohodnou jak velká moc bude mít. Moc vychází zdola - stát má lidem sloužit. Vláda se vytváří na základě souhlasu ovládaných. Ti co jsou ovládáni, s vládou souhlasí. Hobbes a J.J. Rousseau - vláda musí být omezena Ústavou. Politická moc se musí rozdělit do několika na sobě nezávislých institucí, aby se vyvažovaly (moc je protiváha moci - aby jedna z typů moci nepřevažovala).