13. Fiskální politika

- stát má, jako jiná organizace své příjmy a výdaje. Stát obvykle hospodaří s roční rozpočtem, který navrhuje vláda a schvaluje parlament

Klasifikace příjmů a výdajů státu

• Příjmy státu lze dělit na:

  • Daně

1. Kritérium, co je zdaňováno

   1. Majetkové (daň z nemovitosti)

   2. Důchodové (daň z mezd)

   3. Spotřební (daň z benzínu, cigaret)

2. Kritérium, kdo ve výsledku daň platí

   1. Přímé (daň z příjmu)

   2. Nepřímé (DPH)

• Poplatky

• Pojistné (sociální pojištění)

• Dary, dědictví apod.

• Příjmy na základě účelového rozhodnutí nějakého orgánu (pokuty, příjmy pocházející z trestné činnosti)

• Příjmy z výnosu státního majetku (výnos z dividend)

• Půjčky

• Výdaje státu lze rozdělit na:

  • Vládní výdaje (výdaje na stavbu)

  • Transfery (sociální dávky)

  • Úroky z veřejného dluhu

Postupy fiskální politiky

Ke konkrétním postupům (nástrojům patří:

• Jednorázová změna veřejných příjmů- Nejčastěji se tato změna děje pomocí změny vládních výdajů (G, přičemž pojem vládní výdaje zahrnuje výdaje, za které jejich vydavatel obdrží protihodnotu, na všech úrovních státu – tedy nikoliv pouze na ústřední úrovni, ale i na úrovni obcí, krajů apod.) a změnou transferů

• Jednorázová změna daní a dalších složek veřejných příjmů - Tato změna spočívá ve snížení sumy vybíraných daní (hodnoty TA), případně dalších složek veřejných příjmů (např. poplatků)

• Politika vestavěných stabilizátorů - Tato politika spočívá v automatické změně hodnoty G, TR nebo TA, pokud se mění nějaký jiný ukazatel.

Deficity veřejného rozpočtu

• Deficit veřejných rozpočtů představuje závazky státu (na všech úrovních v případě deficitu veřejných rozpočtů, respektive na ústřední úrovni u státního rozpočtu), které státu a jeho součástem vznikly za dobu platnosti rozpočtu (obvykle v průběhu kalendářního roku)

• Půjčka má nejčastěji podobu emise dluhopisů, tj. že stát či jeho součást vydá (obrazně řečeno „natiskne“) dluhopisy, které prodává jednotlivým zájemcům. Pokud dluhopisy emituje stát, hovoříme o státních dluhopisech, pokud tyto dluhopisy emituje některá jeho součást, nazývají se tyto dluhopisy dle emitenta (např. komunální obligace). Je třeba zdůraznit, že emitovaný a prodaný dluhopis nadále představuje závazek státu – stát se zavazuje zaplatit nominální hodnotu (jistinu) dluhopisu a příslušné úroky. Jediné, k čemu dochází, je, že se splatnost závazku státu posunula – nehrozí bezprostředně, ale až v době splatnosti dluhopisu.

Obecně platí, že:

• v recesi klesají příjmy veřejných rozpočtů a rostou výdaje veřejných rozpočtů. Z hlediska příjmů veřejných rozpočtů lze konstatovat, že v recesi klesá ekonomická aktivita a zejména daně jako rozhodující část příjmů veřejných rozpočtů přímo závisí na ekonomické aktivitě, čili v recesi daně klesají. Z hlediska výdajů veřejných rozpočtů potom platí, že v recesi rostou výdaje veřejných rozpočtů, např. v podobě dávek v nezaměstnanosti a dávek sociální péče.

• v expanzi příjmy veřejných rozpočtů rostou a výdaje veřejných rozpočtů klesají. Díky vyšší ekonomické aktivitě se zvyšuje suma vybraných daní (a tedy i veřejných příjmů), naopak stát nemusí vynakládat tolik peněz na dávky v nezaměstnanosti a dávky sociální peče, takže by veřejné výdaje měly klesat.

Strukturální rozpočet, strukturální deficit, cyklické saldo

• Strukturální rozpočet (neboli rozpočet při plné zaměstnanosti) říká, jaké by byly příjmy a výdaje státního rozpočtu (veřejných rozpočtů), pokud by se ekonomika nacházela na úrovni potenciálního produktu Y* (tj. přirozené míry nezaměstnanosti neboli plné zaměstnanosti).

• Toto saldo může být kladné a potom lze hovořit o strukturálním přebytku, či záporné a potom se hovoří o strukturálním deficitu