2 Informační systém

- revolučními změnami došlo k demokratizaci techniky a k anarchii zpracování informací (obsahu)

- informace = zpráva o tom, že nastal určitý jev z množiny možných jevů a tím se u nás (u příjemce) snižuje nebo zcela odstraňuje neznalost o tomto jevu

- ústředním subjektem ve zpracování informací je lidský mozek

- typologie informací dána pragmatickým pohledem:

vědecko technické – odborné časopisy, odvětvové databáze

ekonomické – finanční rozpočet, stav bankovního účtu, statistické přehledy

normotvorné – zákony, technické normy

technické – např. napětí v rozvodné síti, signál ke spuštění chemické reakce

sociální – výsledky sčítání lidu

politické a další

- nezbytnou součástí informačního procesu je komunikace

- Shannon-Weaver model komunikace:

zdroj informací -> vysílač -> kanál (zdroj šumu) -> přijímač -> příjemce (adresát)

- Shannon a Weaver definují tři úrovně problémů:

úroveň A = technické problémy

úroveň B = sémantické problémy (jak přenesené symboly odpovídají požadov. významu)

úroveň C = problémy účinnosti (jak efektivně je přijatá informace využita)

- Roman Jakobson formuloval základní činitele slovní komunikace:

MLUVČÍ (vysílač) posílá sdělení ADRESÁTOVI (příjemce)

sdělení vyžaduje KONTEXT přístupný adresátovi a KONTAKT (umožňuje komunikaci)

KÓD musí být společný mluvčímu a adresátovi (kódovateli a dekódovateli)

- podoby transformace informace:

1. identifikace informace a předzpracování

2. tvůrčí zpracování (redakce, přidání archivních informací)

3. zveřejnění informace (otevřená informace dostupná u produktora)

4. primární distribuce (abonenti, čtenáři, posluchači, diváci)

5. sekundární distribuce (k dalším příjemcům)

- během celého procesu přenosu přes informační uzle dochází k posunům ve formě i obsahu

- příčiny transformace informace: technický šum/chyba (výsledkem neúplná informace), přidaná hodnota (úprava příchozí informace), odmítání informace příjemcem, dezinterpretace, fáma

- zdroj informace = subjekt identifikující data o stavu svého okolí (technický snímač, lidský prvek)

- má vlastní jméno, je identifikovatelný

- je jedinečný ve smyslu zpracování dat na informace

- při vlastním zpracování dochází k filtrování informace

- výstup je v kódu přijatelném následujícím uzlem komunikačního procesu (kodérem)

- interpretace = nejdůležitější krok ve zpracovávání informací, je to přiřazování významu znakům

<- vliv mají různé faktory: znalosti příjemce informace, schopnost kombinace, stereotypy myšlení, generalizace, etc.

- dezinterpretace = nezáměrná interpretační chyba recipienta (příjemce)

<- příčiny: špatný překlad z cizího jazyka, nesystémový výklad bez návaznosti na kontext, používání abstraktních (víceznačných) pojmů a nejednoznačných symbolů, interpretace ve smyslu vlastního prospěchu (přeceňovaný úspěch, marginalizován neúspěch)

- dezinformace = úmyslně zkreslená informace, kterou pachatel tajně vsune do informační soustavy oponenta s cílem oklamat ho a ovlivnit jeho politické, hospodářské či vojenské akce

- fáma = deformovaná informace, souvisí s aktuálním děním, rozšiřovaná bez oficiálního ověření

- zásady analýzy neověřené informace:

- kvalita zdroje – dosavadní zkušenosti, hodnověrnost, kredit autora (žurnalisty)

- ověření informace z několika nezávislých zdrojů

- váha informace, priorita v časoprostoru, do kterého je vysílána

- věrohodnost informace (jak zapadá do aktuálního stavu aktivit)

- ,,cui bono‘‘ = komu prospěje

- empatie interpreta a tvůrce interpretačního modelu

- vývoj informačních systémů – 5 období:

1. období orální kultury – komunikace hlasová, nároky na paměť

2. období psané kultury – akustické vnímání nahrazeno grafickém přepisem

3. období knižní kultury – vynález knihtisku -> distribuce informací v masovějším měřítku

4. nástup elektřiny a elektronických médií – okamžitá distribuce

5. nová elektronická média – interaktivní sdílení informací v reálném čase

- systém = komplex prvků, které se nacházejí ve vzájemné interakci a který je charakterizován svým chováním, je hierarchický a důležitá je rozlišovací úroveň

- informační systém = souhrn ICT, lidí, dat a metod zabezpečujících sběr, přenos, zpracovávání a uchovávání dat s cílem tvorby, prezentace a distribuce informací pro koncového uživatele IS

- podnik = ekonomický a právní subjekt, základní forma organizace ekonomiky

- služba = komplex poskytovaných aplikací a technologií zajišťovaných poskytovatelem služby

- aplikace = aplikační software a jím poskytované informace, podnikové řídící a další procesy

- funkce = obsahově určená skupina operací s daty, vztahující se k určité definované potřebě uživatele

- funkcionalita = hierarchicky uspořádaný souhrn poskytovaných, požadovaných nebo plánovaných funkcí

- proces = účelová posloupnost činností, realizuje transformaci vstupních dat na požadované výstupní s využitím odpovídajících zdrojů (lidé, technologie, materiál, finance, čas)

- charakteristiky procesu: cíle metriky, iniciační událost (spouštějící proces), vstupy a výstupy, interní činnosti, zdroje nezbytné pro zajištění procesu, doba trvání, náklady, zodpovědní pracovníci

- kategorizace procesů:

a) základní – zabezpečují hlavní podnikové aktivity bezprostředně spojené s uspokojováním potřeb zákazníků, mají rozhodující podíl na hodnotě finálního produktu (např. řízení zakázky, vývoj výrobků)

b) podpůrné – procesy uvnitř podniku (zásobování materiálem, fakturace, přijímání nových zaměstnanců)

c) řídící (správní) – firma jimi definuje svoji organizaci a administrativní akty (podnikové řády, směrnice, pravidla etc.)

- podnikové procesy podle jejich vztahu k subjektům:

procesy interní = v rámci jednoho podniku, zajišťují zejména vlastní pracovníci podniku

procesy externí = mezipodnikové, překračují hranice podniku (např. výměna informací mezi bankami)