Hlavní histokompatibilní komplex člověka

chromosom 6, p raménka

H antigeny – histokompatibilní antigeny, marker vlastní identity

Kodominance, mnohotná alelie, rekombinace, molekuly I. třídy na membráně všech b. kromě erytrocytů, molekuly II třídy převážně na membráně B lymfoctů

• Genotyp –,celá genetická informace nebo její část: např. geny I. třídy HLA A8A23C9C16B11B24 (heterozygot ve všech třech sub-lokusech)

• Fenotyp – transplantační antigeny lze stanovit na základě imunologických reakcí, vztah mezi alelami jednotlivých sub-lokusů HLA lokusu je kodominance: při výše uvedeném genotypu bude fenotyp A8A23C9C16B11B24

• Haplotyp – kombinace alel dvou nebo více těsně vázaných genových lokusů na tomtéž chromosomu, např. geny I. třídy HLA systému A8C9B11/A23C16B24 (lze stanovit na základě rodokmenové studie)

• Syngenní vztah: genetická shoda transplantátu a příjemce v histokompatibilitních antigenech

• Alogenní příjemce: geneticky podmíněný rozdíl mezi antigeny dárce transplantátu a jeho příjemcem

5.Genealogická metoda

• Sestavení rodokmenu za účelem zjištění dědičné choroby, rizika zisku choroby pro potomky

• Analýza DNA

• Mendelovské zákony

• Využívají se různé značky

• Dědičné choroby AD, AR, GD, GR (GD, GR = X-vázané choroby)

DNA – stavba, funkce, lokalizace

• Nositelka genetické informace, uchovávání genetické informace

• Dvouvláknová, dvoušroubovice

• Složení: cukr 5C (2 - deoxyrybonukleóza), fosfát(zbytek H3PO4), N-báze(purínové- adenin, guanin; pyrimidínová – thymin, cytozin)

• Komplementarita N-bází : A=T , G=C

• Primární struktura -> dána pořadím nukleotidů

• Sekundární struktura ->prostorové uspořádání nukleotidů (šroubovice, skládaný list)

• Terciární struktura -> struktura dvoušroubovice

• Orientace 5-3, 3-5

• Lokalizace u prokaryot v cytoplazmě, u eukaryot v jádře, ale i mimo jádro v plazmidech a mitochondiích

Imunokompetentní buňky

• Bílé krvinky neboli leukocyt je krevní buňka, má schopnost ničit viry, bakterie, plísně, cizorodé částice, nádorově změněné buňky a vůbec všechny organismu cizí materiály.

• Bílé krvinky jsou výkonnými buňkami imunitního systému

Lymfocyty

• jsou druhým nejpočetnějším typem bílých krvinek, tvoří 20-30% z jejich celkového počtu. Podle toho kde vznikly a typu integrálních membránových proteinů jejich buněčné membrány se dělí na:

T-lymfocyty

• dozrávají v brzlíku. Jsou to imunokompetentní buňky, klíčové pro rozběhnutí imunitní reakce. Zajišťují buněčnou imunitu, stimulují B-lymfocyty. Ničí buňky transplantovaných tkání, ale i pozměněné buňky vlastního těla (nádory, buňky napadené viry)

B-lymfocyty

• zajištují humorální imunitu. Působením antigenu se transformují v imunoblasty, jejihž dělením vznikají plasmatické buňky, které produkují specifické protilátky. Některé B-lymfocyty se při styku s antigenem přemění na paměťové buňky, které zajistí velmi rychlou odpověď při opakovaném styku organismu s cizorodou částicí. Této reakce se využívá při očkování - aktivní imunizaci

• B-lymfocyty tvoří asi 15% populace lymfocytů.