- •Genotyp a jeho variabilita, rekombinace, mutace
- •Specifická imunitní odpověd
- •Prevence a časná diagnostika vrozených vad
- •Genotyp a prostředí
- •Regulace buněčného cyklu
- •Krevně skupinové systémy jejich dědičnost biologický význam
- •Metody analýzy dna
- •Struktura bakteríí, význam V medicíně
- •Dědičnost a biologický význam Rh systému
- •4. Základní zákony genetiky, Mendlovy pokusy
- •Průběh buněčného cyklu
- •Hlavní histokompatibilní komplex člověka
- •5.Genealogická metoda
- •Imunokompetentní buňky
- •6. Autosomálně dominantní dědičnost
- •Rozdíl mezi specifickou a nespecifickou imunitní odpovědí
- •7. Autosomálně recesivní onemocnění
- •Struktura a funkce genu, bodové mutace
- •Transplantační zákony
- •8. Dědičnost pohlavně vázaná
- •Replikace dna
- •Chromosomální odchylky
- •9. Multifaktoriální dědičnost
- •Genetický kód, bodové mutace
- •Stárnutí organizmu
- •10. Multifaktoriálně dědičné znaky u člověka
- •?Dna sekvence proteinové a neproteinové? Genetika transplantací, trans. Pravidla, histokompatibilní systémy
- •11. Interakce nealelních genů, polygenní dědičnost
- •Translace
- •Syndromy podmíněné aneuoplodií autosomů
- •12. Farmakogenetika a nutrigenetika
- •Transkripce a posttranskripční úpravy rna u eukaryot
- •Mutagenní a teratogenní faktory životního prostředí
- •13. Mnohotná alelie
- •Genetické příčiny procesu stárnutí a smrti
- •Prevence a možnosti léčby geneticky podmíněných vad
- •14. Vazba, marker, využití vazby pro diagnostiku
- •Vazba úplná, neúplná, volná kombinovatelnost
- •Příčiny stárnutí organismu
- •16. Prenatální vývoj
- •Buněčná signalizace
- •Dědičné choroby - příklady
- •17. Podstata dědičných chorob
- •Cytogenetické metody, karyotyp, chr. Odchylky
- •19. Mitochondrie, význam
- •Příčiny stárnutí organizmu
- •Farmakogenetika a nutrigenetika
- •20. Význam a struktura chromosomů eukaryot
- •Restrikční endonukleázy, využití pro analýzu dna
- •Populace z genetického hlediska, c-h-w rovnováha
- •Velká populace
- •Vztah alel: úplná dominance / recesivita
- •21. Selekce
- •Metody analýzy nukleových kyselin
- •Karyotyp, chromosomové aberace
- •22. Příbuzenské sňatky a jejich rizika
- •Ontogeneze pohlaví u člověka, poruchy
- •23. Prenatální diagnostika dědičných chorob a vad
- •Transkripce a posttranskripční úpravy rna u eukaryot
- •Teratogeneze, teratogeny
- •24. Malé populace – genetický drift, význam pro evoluci
- •Interakce nealelních genů, polygenní dědičnost a multifaktoriální dědičnost
- •Imunitní systém člověka, autoimunitní reakce
- •25. Meióza, poruchy, spermiogeneze, oogeneze
- •Struktura a funkce eukaryotní buňky
- •Charakteristika nádorově transformovaných buněk
- •29. Regulace buněčného cyklu
- •Přenos signálů V buňkách
- •Gonozomálně recesivní onemocnění
- •30. Cytogenetické vyšetření
- •Tumor-supresorové geny, regulace buněčného cyklu
- •Imunitní systém člověka
- •31.Strukturní přestavby chromosomů
- •Protoonkogeny, tumor-supresorové geny
- •Vazebné analýzy (souther blot, genealogické studie)
- •32.Chromosomální determinace pohlaví
- •Mitotické a meitocké dělení, průběh, význam
- •Příčiny vzniku nádorového onemocnění
- •35.Southern-blot, polymorfismus délky restrikčních fragmentů (rflp)
- •Iniciace a přepis
- •40. Cystická fibróza a fenylketonurie
- •Hlavní histokompatibilitní systém člověka
- •Karyotyp, cytogenetické vyšetření
- •41. Léčba gen. Podmíněných nemocí Ribosómy - stavba, význam
- •Polymerázová řetězová reakce
- •42. Imunita
- •Choroby děděné gonosomálně recesivně
- •Hybridizace dna, využití sond
40. Cystická fibróza a fenylketonurie
Cystická fibóza
AR
Mutace (recesivní) v genu CFTR -protein reguluje funkci kanálků buněčné membrány ® transmembránový přenos chloridových iontů (Cl-)
Kavkazská rasa – 1/2500 postižených
Defekt membrány epiteliálních buněk
Zvýšená koncentrace Na+ a Cl- v potu
Nejvíce postiženy plíce a pankreas
Opakované infekce plic, nedostatek pankreatických enzymů
Smrt kolem 26 roku
Fenylketonurie
AR
Vrozená metabolitická vada
Zdraví rodiče heterozygoti
Potomci nemocného – přenašeči
Riziko opakování choroby pro sourozence nemocného je 25%
Akumulace fenylalaninu v tělních tekutinách – poškození vývoje cns – 5. den po narození screening na fenylketonurii
Hlavní histokompatibilitní systém člověka
Viz ot. č. 4
Karyotyp, cytogenetické vyšetření
Karyotyp : viz výše
Cytogenetické vyšetření -> vyšetření genetického aparátu buněk( zejména chromozomů), zjišťuje odchylky od normálního stavu-> určení chorob
Metoda cytogeneticky:FISH
Prenatální období:
Amniocentéza: je odběr několika mililitrů plodové vody (většinou mezi 15. a 18. týdnem gravidity).Vzorek plodové vody je vždy vyšetřen cytogenetickými metodami a na doporučení genetika může být vyšetřen i dalšími metodami – molekulárně genetickými (genovou analýzou) , sérologickými a biochemickými metodami. Cytogenetické vyšetření chromozómů s vysokou pravděpodobností (99,5 %) určí genetické postižení plodu, genová analýza a biochemické vyšetření může přispět k diagnóze některých tzv. monogenních chorob, sérologické vyšetření může potvrdit prodělané infekční onemocnění u plodu.
Specializovaná ultrazvuková vyšetření
Biopsie choriových klků: se provádí v 10. - 12. týdnu těhotenství. Bioptická jehla se zavádí do děložní dutiny buďto přes břišní stěnu nebo poševní cestou. Ze získaného vzorku je možné provést cytogenetické a molekulárně genetické vyšetření.
+ ot. č. 17
41. Léčba gen. Podmíněných nemocí Ribosómy - stavba, význam
Ribozomy jsou malé zrnkovité útvary skládající se z proteinů a rRNA. Vyskytují se volně v cytoplazmě, a to osamoceně nebo v nakupeninách (nazývaných polyribozomy) nebo přidruženy ke granulárnímu endoplazmatickému retikulu. Ribozomy eukaryot se skládají ze dvou podjednotek - větší a menší. Menší podjednotka je tvořena asi 33 proteiny a 1 molekulou rRNa (18S rRNA), zatímco větší podjednotka je tvořena asi 49 proteiny a 3 molekulami rRNA (5S rRNA, 5.8S rRNA a 28S rRNA). Ribozomy jsou místem translace, přičemž malá podjednotka se podílí na navázání mRNA a velká podjednotka na vzniku peptidové vazby mezi jednotlivými aminokyselinami.
Polymerázová řetězová reakce
PCR viz ot. č. 3
42. Imunita
Schopnost organismu rozeznat své od cizího pomocí buněk(lymfocytů, mikrofágů) a protilátek(imunoglobulinů) a toto cizí zneškodnit. Za cizí jsou nejčastěji považovány choroboplodné zárodky(viry, bakterie), ale mohou to být i transplantáty a někdy i vlastní buňky (nádorovým, poškozeným buňkám)
Buněčná imunita -> t-lymfocyty
Humorální ->podstatou je tvorba protilátek
Oba systémy jsou propojené tvoří tzv. specifickou imunitu
Nespecifická imunita->pokožka,…
Choroby děděné gonosomálně recesivně
GR: barvoslepost, hemofilie