Bakalarska_praca

podstatnými menami mužského rodu. V slovenčine a češtine na rozdiel od chorvátčiny sa tieto číselné substantíva zlučujú s mužským aj ženským rodom. Medzi číselné podstatné mená sa v chorvátčine radia aj výrazy ako napríklad desetak, dvadesetak, ktoré označujú približnú hodnotu. Chorvátske číselné podstatné mená dvoje, troje,

četvero, ktoré zastupujú ako mužský tak aj ženský rod, sa v slovenských a českých gramatikách nachádzajú medzi číslovkami. Ďalej sa tu nachádzajú aj číselné podstatné mená dvojka, trojka, ktoré v slovenčine, češtine a chorvátčine označujú dopravné prostriedky, peňažné sumy či čísla izieb.

Chorvátsky, český a slovenský jazyk patria do slovanskej vetvy indoeurópskej jazykovej rodiny, čeština a slovenčina tvoria západoslovanskú vetvu a chorvátsky jazyk tvorí juhoslovanskú vetvu. Skúmané rozdiely medzi týmito jazykmi sú preto pomerne malé.

Singularita a pluralita sa vzťahuje okrem podstatných mien aj na prídavné mená, zámená, číslovky a slovesá, preto je možné tému do budúcna rozšíriť o prípadnú štúdiu jednotného a množného čísla aj pri ostatných slovných druhoch.

40

8 SAŽETAK

Tema ovog preddiplomskog rada je gramatička kategorija broja imenica na slovačkom, češkom i hrvatskom jeziku. Njihov cilj je ilustrirati sličnost i različitost ovih slavenskih jezika – slovačkoga, češkoga i hrvatskoga s korištenjem dostupnih gramatika i druge lingvističke građe.

U uvodnim se poglavljima kratko piše o riječi, vrstama riječi i imenicama. Sljedeći tekst objašnjava gramatičku kategoriju roda i padeža koje su uskoj vezi s gramatičkom kategorijom broja. U češkom i hrvatskom jeziku ima sedam padeža, u slovačkom se vokativ spojio s nominativom. Neke imenice na slovačkom imaju vokativ, ali samo u biblijskim tekstovima i nekim regijama.

U gramatičkoj kategoriji broja tu je singular i plural. Jednina i množina pokazuju brojivost imenica. U hrvatskom jeziku postoji još dvojina koja je uz brojeve dva, tri, četiri i oba. Neki autori hrvatskih gramatika ne slažu se s tim da bi se ovaj gramatički broj trebao zvati dvojina jer se ondje nalaze i brojevi tri te četiri. Singularom se iskazuje jedan predmet, a plural se interpretira u značenju „više od jednoga“. Za određivanje broja imenica koriste se brojevi, imenice koje pokazuju mnoštvo, ali također i količinski prilozi. U slovačkom i češkom jeziku ne radi se o količinskim prilozima, već je riječ o terminu neurčité číslovky. Uz ovu kategoriju postoje i „defekti“ tzn. singularia te pluralia tantum. Singularia tantum ima samo jedninu. Ako je singularia tantum u množini, većinom je riječ o značenjskom pomaku.

Glavna razlika između uspoređivanih jezika su zbirne imenice koje završavaju na -ad. Ni u češkom ni u slovačkom jeziku ne nalazi se taj skup imenica. Ove imenice mogu se tvoriti sufiksom -ić, odnosno -čić. U singularia tantum spadaju i brojevne imenice uz koje dolazi samo jednina. U vezi s ovim imenicama glavna je razlika u brojevnim imenicama „dvojica“, „trojica“ na hrvatskome jer se može sastaviti samo s muškim rodom. U slovačkom i češkom jeziku spol nije poseban. Brojevne imenice tipa

„dvoje“, „troje“ upotrebljavaju se ako se iz konteksta ne zna kakvog su spola ove osobe ili je riječ o muškom i ženskom spolu. „Dvoje“, „troje“ u slovačkim i češkim gramatikama nalaze se uz brojeve. U ovaj skup ulaze i imenice sa sufiksom -ak koje znače približnu količinu objekata. Pluralia tantum ima samo množinu. Postoji i skup imenica koje imaju i jedninu i množinu, ali su slične pluraliji tantum. Ove imenice su obično u paru ili u staloj količini.

41

Tekst rada također se bavi supletivizmom. Supletivizam (supletivnost) je pojava izmjenjivanja leksičkih morfa. Supletivnost može biti jaka i slaba; povezana je s defeknošću imenica. Slovački, češki i hrvatski jezik su slični te su zbog toga među njima tek male razlike.

42

9 LITERATÚRA

9.1SEKUNDÁRNA LITERATÚRA

BARIĆ, Eugenija: Hrvatska gramatika. 4. vyd. Zagreb: Školska knjiga, 2005. 697 s.

ISBN 953-0-40010-1.

BARIĆ, Eugenija a kol.: Hrvatski jezični savjetnik. Zagreb: Institut za hrvatski jezik i jezikoslovlje, 1999. 1660 s. ISBN 9536637030.

CVRČEK, Václav a kol.: Mluvnice současné češtiny I.: Jak se píše a jak se mluví. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2010. 353 s. ISBN 978-80-246-1743-5.

ČECHOVÁ, Mária a kol.: Čeština – řeč a jazyk. 3. vyd. roz. a uprv. Praha: SPN – pedagogické nakladatelství, 2011. 448 s. ISBN 978-80-7235-413-9.

DVONČ, Ladislav a kol.: Morfológia slovenského jazyka. 1. vyd. Bratislava: Slovenská akadémia vied, 1966. 896 s.

Encyklopedický slovník češtiny. [editori: Petr Karlík, Marek Nekula, Jana Pleskalová]. Praha: Lidové noviny, 2002. 604 s. ISBN 807106484X.

FRANČIĆ, Anđela – HUDEČEK, Lana – MIHALJEVIĆ, Milica: Normativnost i višefunkcionalnost u hrvatskome standardnom jeziku. 2. vyd. Zagreb: Hrvatska sveučilišna naklada, 2006. 363 s. ISBN 9531691371.

HAUSER, Přemysl: Nauka o slovní zásobě. 2. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1980. 195 s.

HAVRÁNEK, Bohuslav – JEDLIČKA, Alois: Česká mluvnice. 5. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1986. 568 s.

HLAVSA, Zdeněk a kol.: Pravidla českého pravopisu. 1. vyd. Praha: Academia, 1998. 391 s. ISBN 80-200-0475-0.

KOMÁREK, Miroslav: Mluvnice češtiny: 2, Tvarosloví. 1. vyd. Praha: Academia, 1986. 536 s.

MARKOVIĆ, Ivan: Uvod u jezičnu morfologiju. Zagreb: Disput, 2012. 555 s.

MIKO, František: Rod, číslo a pád podstatných mien. Bratislava: Vydavateľstvo Slovenskej akadémie vied, 1962.

MISTRÍK, Jozef: Moderná slovenčina. 2. vyd. Bratislava: Slovenské pedagogické nakladateľstvo, 1988. 264 s. ISBN 80-80-00052-X.

NAVRÁTIL, Ladislav: Nominálne slovné druhy. Nitra: Enigma, 2002. 146 s. ISBN 80- 85471-94-9.

43

ONDRUS, Pavel: Slovenská lexikológia II.: Náuka o slovnej zásobe. Bratislava:

Slovenské pedagogické nakladateľstvo, 1972. 96 s.

PAULINY, Eugen: Slovenská gramatika. 1. vyd. Bratislava: Slovenské pedagogické nakladateľstvo, 1981. 323 s.

PAULINY, Eugen – RUŽIČKA, Jozef – ŠTOLC, Jozef: Slovenská gramatika. 5. zrev. a čias. dopl. vyd. Bratislava: Slovenské pedagogické nakladateľstvo, 1968. 596 s.

Příruční mluvnice češtiny. [editoři: Petr Karlík, Marek Nekula, Zdenka Rusínová]. 2. vyd. Praha: Lidové noviny, 1996. 800 s. ISBN 80-7106-134-4.

RAGUŽ, Dragutin: Praktična hrvatska gramatika. Zagreb: Medicinska naklada, 1997. 466 s. ISBN 953-176-057-8.

RIPKA, Ivor – IMRICHOVÁ, Mária – SKLADANÁ, Jana: Príručka slovenského pravopisu: pre školy a prax. 12. vyd. Bratislava: Agentúra Cesty, 2005. 672 s. ISBN 80- 969159-1-6.

SILIĆ, Josip - PRANJIKOVIĆ, Ivo: Gramatika hrvatskoga jezika: za gimnazije i visoka učilišta. 2. vyd. Zagreb: Školska knjiga, 2005. 422 s. ISBN 978-953-0-40014-6.

SOKOLOVÁ, Miloslava: Nový deklinačný systém slovenských substantív. Prešov: Filozofická fakulta Prešovskej univerzity, 2007. 345 s. ISBN 80-8068-550-9.

TEŽAK, Stjepko – BABIĆ, Stjepan: Gramatika hrvatskoga jezika: priručnik za osnovno jezično obrazovanje. 15. vyd. Zagreb: Školska knjiga, 2005. 239 s. ISBN 953- 0-40015-2.

ZNIKA, Marija: Kategorija brojivosti u hrvatskom jeziku. Zagreb: Institut za hrvatski jezik i jezikoslovlje, 2002. 178 s. ISBN 953-6637-16-2.

9.2SEKUNDÁRNA LITERATÚRA

DOLNÍK, Juraj: Lexikológia. 2. vyd. Bratislava: Univerzita Komenského, 2007. 236 s.

ISBN 978-80-223-2308-6.

ERHART, Adolf: Úvod do jazykovědy. 1. vyd. Brno: Masaryková univerzita, 2001. 200 s. ISBN 80-210-2669-3.

HAVRÁNEK, Bohuslav – JEDLIČKA, Alois: Stručná mluvnice česká. 25. vyd. Praha: Fortuna, 1996. 246 s. ISBN 807168306X

KOMÁREK, Miroslav a kol.: Mluvnice češtiny: 2, Tvarosloví. 1. vyd. Praha: Academia, 1986. 536 s.

ONDRUS, Pavel: Číslovky v súčasnej spisovnej slovenčine. Bratislava: Univerzita

44

Komenského, 1969. 147 s.

ORAVEC, Ján: Morfológia spisovnej slovenčiny. 1. vyd. Bratislava: Slovenské pedagogické nakladateľstvo, 1980. 146 s.

PAULINY, Eugen: Krátka gramatika slovenská. 5. preprac. a dop. vyd. Bratislava:

Národné Literárne Centrum, 1997. ISBN 80-888-7819-5.

PRANJKOVIĆ, Ivo: Hrvatska skladnja: rasprave iz sintakse hrvatskoga standardnog jezika. 2. vyd. Zagreb: Hrvatska sveučilišna naklada, 2002. 239 s. ISBN 953-269-074- X.

SEDLÁČEK, Jan: Stručná mluvnice srbochorvátštiny. 1. vyd. Praha: Academia, 1989. 272 s. ISBN 80-200-00171-9.

Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost: s dodatkem Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy České republiky. 2. opr. a dopl. vyd. Praha: Academia, 1998. 647 s. ISBN 80-200-0493-9.

TAFRA, Branka: Od riječi do rječnika. Zagreb: Školska knjiga, 2005. 318 s. ISBN

953030241X.

9.3INTERNETOVÉ ZDROJE

ZAGREBAČKA SLAVISTIČKA ŠKOLA. Hrvatski plus [online]. 1970 [cit. 2013-03-

20]. Dostupné z: http://www.hrvatskiplus.org/index.php?option=com_content&view=article&id=127:36 predavanja1-4&catid=68:36predavanja1&Itemid=102

ÚSTAV PRO JAZYK ČESKÝ AKADEMIE VĚD ČR, v. v. i. Naše řeč [online]. 2011 [cit. 2013-03-20]. Dostupné z:

http://nase-rec.ujc.cas.cz/archiv.php?art=7551

ÚSTAV PRO JAZYK ČESKÝ AKADEMIE VĚD ČR, v. v. i. Internetová jazyková příručka [online]. [2008] [cit. 2013-03-20]. Dostupné z: http://prirucka.ujc.cas.cz/?id=202

ÚSTAV PRO JAZYK ČESKÝ AKADEMIE VĚD ČR, v. v. i. Internetová jazyková příručka [online]. [2008] [cit. 2013-04-13]. Dostupné z: http://prirucka.ujc.cas.cz/?id=201&dotaz=%C5%BEivotnost

JAZYKOVEDNÝ ÚSTAV Ľ. ŠTÚRA SAV. Slovenské slovníky [online]. [2013] [cit.2013-04-02]. Dostupné z: http://slovnik.juls.savba.sk/;

45

ÚSTAV PRO JAZYK ČESKÝ AKADEMIE VĚD ČR, v. v. i. Internetová jazyková příručka [online]. 2013 [cit. 2013-04-02]. Dostupné z: http://prirucka.ujc.cas.cz/;

NOVI LIBER D.O.O. Hrvatski jezični portal [online]. [2013] [cit. 2013-04-02].

Dostupné z: http://hjp.novi-liber.hr/

46