13. Specifika trhu práce

Trh práce je trhem, s kterým se setkává každý z nás. Většina z nás vystupuje v pozici osob, kteří nabízejí svou práci a hledají nějaké zaměstnání. Někteří z nás jsou ale i zaměstnavatelé, poptávají práci, aby ji jako výrobní faktor využili k dosažení svých cílů.

Z hlediska nabídky práce platí výše uvedená závislost – lidé budou Nabídka a poptávka na trhu práce

p racovat tedy nabízet svou práci, pokud jejich příjem z práce (mzda) bude vyšší než příjem, který mohou získat jiným způsobem. Pokud se lidé budou moci rozhodovat o tom, kterou práci si vyberou, tak si zpravidla vyberou tu profesi, ve které mají nejvyšší příjem a tedy nejnižší náklady obětované příležitosti. Jejich rozhodování mohou ovlivnit i další faktory jako pracovní prostředí, společenské postavení apod.

Pro poptávku po práci rovněž platí výše uvedené, firmy budou práci poptávat, pokud jejich příjem z mezního produktu dodatečné jednotky na práci bude vyšší než mzda a ostatní náklady spojené se zaměstnáním této dodatečné jednotky.

Křivka nabídky práce SL zobrazuje lidi, kteří chtějí pracovat, tedy uchazeče o práci, respektive zaměstnance. Křivka poptávky DL po práci zobrazuje poptávku zaměstnavatelů po zaměstnancích.

Nabídka práce se nejdříve chová jako běžná nabídková křivka – čím vyšší mzda (W), tím je větší nabídka, tj. ochota déle pracovat. Křivka nabídky práce bude rostoucí, čím vyšší je mzda, tím mají lidé méně obětovaných příležitostí, jak se živit jinak než prací a získávat příjem jinak než v podobě mzdy. Od určitého momentu v horní části vykazuje určitou anomálii – čím vyšší mzda, tím menší ochota pracovat. Je to dáno tím, že mezní užitek z příjmu začíná být menší než mezní užitek z volného času. Jednodušeji řečeno – při určité výši mzdy si člověk začne vážit více volného času než peněz. Rovněž tak působí i to, že při vyšším příjmu může být zaměstnáno menší množství členů domácnosti (babička, která je ještě v produktivním věku, nemusí chodit do práce, ale může se věnovat dětem a domácím pracím, z čehož domácnosti plynou nepeněžní výnosy).

Pokud si danou skutečnost rozebereme ještě jinak: Jedním z nákladů obětované příležitosti osob, kteří pracují, je volný čas, respektive cena volného času. Stejně jako v jiných případech i zde působí substituční efekt, zvýšení mzdy zdraží volný čas, takže lidé budou substituovat volný čas prací. Mzda je zároveň ale též důchodem. Když mzda roste, vzroste též důchod pracujících, a mohou si dopřát více statků, včetně volného času. Důchodový efekt tak říká, že zvýšení důchodu motivuje člověka, aby kupoval více statků včetně volného času, teda aby méně pracoval.

Rovnováha na trhu práce nastává v bodě, kde se nabídka a poptávka po práci střetávají. Pokud je tedy na trhu práce rovnováha, tak je zaměstnáno L0 osob za mzdu W0.

14. Objasnění původu úroku a mikroekonomičtí činitelé ovlivňující jeho velikost

Na kapitálovém trhu se směňují současné peníze za budoucí – dlužník si kupuje od věřitele současné peníze a platí je penězi budoucími. Cenou budoucích peněz je úrok – rozdíl mezi nominální hodnotou současných a budoucích peněz. Současné i budou peníze jsou přitom zvláštním případem statku.

Současné peníze lze chápat jako investiční prostředky. Věřitel nabízí investiční prostředky a dlužník (kupující) tyto investiční prostředky poptává. To je ovšem je jeden úhel pohledu. Práv tak totiž platí, že dlužník nabízí investiční příležitost (pro využití investičních prostředků) a věřitel poptává tuto investiční příležitost.

Na kapitálovém trhu proti sobě (přitom v opačném gardu), stojí:

• Nabídka a poptávka investičních prostředků: věřitel nabízí investiční prostředky a dlužník poptává investiční prostředky.

• Poptávka a nabídka investičních příležitostí: věřitel poptává investiční příležitosti a dlužník nabízí investiční příležitosti.

Kapitálový trh má v realitě řadu podob:

• bankovní trh, kdy banky hledají investiční prostředky a lidé, kteří si od bank půjčují nabízejí investiční příležitosti

• akciový trh, kdy firmy hledají investiční prostředky emise akcií a zároveň nabízejí investiční příležitosti,

• dluhopisový trh,

• trh podílových, investičních, penzijních fondů

• trh stavebního spoření atd.

Úrok na kapitálovém trhu:

Pokud někdo půjčuje peníze, nebude tak činit zadarmo. Nutně vystává otázka, co je cenou peněz? Cenou peněž je úrok – prok, reprezentuje skutečnost, že kdo půjčuje peníze musí časem dostat zpět nejen vypůjčené peníze, ale ještě něco navíc, zpravidla tedy věřitel dostává zpět větší peněžní sumu, než kterou dlužníkovi půjčil. Dlužník je potom logicky povinen věřiteli zaplatit větší peněžní částku, než kterou si od věřitele vypůjčil.

Na úspory, tj. peníze, které aktuálně nespotřebujeme, můžeme pohlížet různým způsobem:

1. Jsou to prostředky, které si odkládám na horší dobu, zajišťuji se jimi proti případné nepřízni osudu.

2. Je to odložená spotřeba, kdy se vzdám okamžitých užitků a preferuji užitky sice pozdější, ale větší, které vznikají produktivním využitím toho, co jsem nespotřeboval.

3. Jsou to moje investiční prostředky, které poskytuji k realizaci cizích investičních příležitostí, protože ta část výnosu, která mi z realizace cizích investičních příležitostí připadne, je vyšší, než by byl výnos z realizace mých vlastních incest. příležitostí.

Nabídka a poptávka po investičních příležitostech a investičních prostředků:

Investiční příležitost v tom nejobecnějším smyslu je tím, do čeho mohou být investovány prostředky peněžní i nepeněžní (volný čas, důvěryhodnost apod.) tak, aby očekávaný výnos převýšil náklady vzniklé investováním.

Investiční příležitosti můžeme rozliši na:

• Primární – schopnosti, které má člověk od narození v podobě různých vloh a předpokladů

• S ekundární – spojené s rozvoje schopností člověka

• Terciární – schopnost iniciovat a realizovat inovační projekty

• První osoba na disponuje příjmem Y1 (na obrázku zleva doprava, do hodnoty Yr). Druhá osoba disponuje příjmem Y2 (zprava doleva, do hodnoty Yr). První osoba investuje tento příjem do investičních příležitostí. Křivka D1 tedy zobrazuje mezní výnos z investovaného příjmu první osoby: i zde se uplatňuje zákon klesajících výnosů, který zde říká, že každá další investiční příležitost přináší první osobě menší příjem. Z obrázku přitom plyne, že první osoba má i více investičních příležitostí než je její současný příjem – jedná se o investiční příležitosti za linií rozpočtu (za hodnotou) Yr. Rovněž druhá osoba investuje svůj příjem do investičních příležitostí, křivka S2 tedy zobrazuje mezní výnos z investovaného příjmu druhé osoby. I pro tuto křivku platí zákon klesajících výnosů. Druhá osoba má dostatek příjmu, aby zrealizovala veškeré svoje investiční příležitosti, z obrázku zároveň plyne, že od bodu Ys je mezní výnos z investičních příležitostí druhé osoby (tj. z investovaného příjmu druhé osoby nižší) než mezní výnos z investičních příležitostí první osoby.

• Pokud dojde k interakci první a druhé osoby, např. prostřednictvím kapitálového trhu, potom může druhá osoba půjčit první osobě – druhá osoba bude tedy nabízet investiční prostředky (proto jsme její křivku označili S2) a poptávat investiční příležitosti, první osoba bude poptávat investiční prostředky (proto jsme její křivku označili D1) a nabízet investiční příležitosti. Z grafu je zřejmé, že pokud se úroková míra (tj. míra výnosu), za kterou budou prostředky půjčovány ustálí na úrovni i, tak pro prostředky druhé osoby ve výši Is - Ir bude tato úroková míra vyšší než mezní výnos z investičních příležitostí druhé osoby. Tato úroková míra i bude zároveň nižší než mezní výnos z investičních příležitostí první osoby. Jinými slovy za této úrokové míry na situaci, kdy druhá osoba půjčí první osobě svoje peníze (tj. svoje investiční prostředky), aby první osoba mohla realizovat svoje investiční příležitosti, vydělají jak první, tak druhá osoba.

• Trojúhelník ABE představuje paretovské zlepšení prvního subjektu

• Trojúhelník BCE představuje paretovské zlepšení druhého subjektu