20. Problematika externalit a jejich řešení, grafické vyjádření.

Pozitivní externality

Pozitivní externalitu lze definovat jako užitek, za který příjemce užitku neplatí.

Učebnicovým příkladem pozitivní externality je situace sadaře a včelaře, kdy včely včelaře opilují stromy sadaře. Včelař má příjem z medu, který od včel získává, nemá však příjem z toho, že jeho včely opilují stromy sadaře. Jinými slovy sadař má užitek z aktivity včel, za tento užitek ale nijak neplatí.

Pozitivních externalit je ale mnohem více. Zde uvádíme několik příkladů:

• Les plní řadu funkcí: např. ochranu před orozí půdy, povodněmi, tvorba kyslíku, poskytuje užitek návštěvníkům apod. za většinu těchto funkcí ale uživatelé, kteří z nich mají prospěch neplatí. Les je tedy pozitivní externalitou.

• Vzdělání. Prospěch ze vzdělání má nejen příjemce vzdělání, ale i další lidé, prakticky by se dalo říci celá společnost, díky vzdělání je produktivnější a efektivnější, dosahuje vyšších temp růstu HDP, může být ekologicky šetrnější apod.

• Kultura a sport. Jak kultura, tak sport kultivují člověka, rozšiřují jeho obzory. Prospěch z toho mají nejenom spotřebitelé kulturních či sportovních statků, ale i jejich okolí. Kulturu a sport můžeme označit za smysluplné využití volného času, jako prevenci před kriminalitou, drogovými závislostmi apod.

D = Di + De = MUi + MUe

Křivka S = MC je nabídkovou křivkou subjektu poskytující statek s pozitivní externalitou (připomeňme, že individuální nabídková křivka je křivkou mezních nákladů). Křivka Di znázorňuje poptávkovou křivku po tomto statku těch osob, kteří za daný statek platí (připomeňme si že individuální poptávková křivka je křivkou mezního užitku). Křivka De znázorňuje poptávkovou křivku po tomto statku těch osob, kteří za daný statek neplatí (těch osob, kterým daný statek přináší užitek aniž by za tento užitek platili).

Křivka D = Di + De = MCi + MCe znázorňuje poptávku po statku přinášející pozitivní externalitu jak osob, kteří za daný statek platí (Di), tak osob, kteří z něj mají užitek aniž by za něj platili (De).

Pokud budou výrobci dostávat peníze pouze od platících spotřebitel, budou produkovat množství statku Q´1.Pokud by však dostávali i do lidí, kteří za něj neplatí, produkovali by množstvíí Q´2. Jinými slovy, pokud existují osoby, které z nějakého statku mají užitek, ale neplatí za něj, tak takový statek není produkován v dostatečné míře.

Stát může řešit otázku pozitivních externalit různými způsoby:

• sám bude statky přinášející pozitivní externalitu produkovat,

• objedná si tyto statky od soukromých výrobců, zaplatí za ně, obyvatelům je potom bude poskytoval zdarma,

• poskytne dotaci výrobcům těchto statků, aby jich produkovali více,

• přikáže výrobcům, aby se chovali určitým způsobem (nekáceli les).

Negativní externality

Negativní externalitu lze definovat jako škodu nebo náklad, který ten, kdo danou škodu či náklad způsobí, nemusí hradit. Učebnicovým příkladem negativních externalit je znečištění životního prostředí, kdy např. v důsledku exhalací vypouštěných do ovzduší chemickou továrnou, je zemědělcům v okolí této továrny způsobována škoda – mají nižší úrodu, vyšší náklady apod., chemička však za tuto škodu neplatí.

I negativních externalit je v realitě mnohem více:

• Kouření v restauracích nebo jiných společných prostorách, kouř poškozuje nekuřáky, obecně lidi, kteří kouřit nechtějí. Tato škoda, která je nekuřákům způsobena, je jednou z příčin, proč jsou přijímány zákony omezující kouření

• Hluk je nepochybně negativní externalitou, poškozuje, respektive snižuje užitek těch, kteří mu jsou nedobrovolně vystaveni. Opět existence negativní externality a snaha o její omezení je jedním z původů, proč jsou přijímány zákony omezující hluk.

• N adměrnou spotřebu alkoholu můžeme označit za negativní externalitu. Nadměrnou spotřebou je uškozován nejenom alkoholik, ale též jeho okolí. Při nadměrné spotřebě vzrůstá riziko zločinnosti, riziko, že společnost se bude muset o alkoholiky postarat apod.

Křivka D je křivkou poptávky po produktech subjektu způsobující negativní externalitu (tato křivka je zároveň rovna křivce mezního užitku). Křivka Si = MCi je křivkou nabídky subjektu způsobující negativní externalitu, tato křivka je rovna křivce jeho mezních nákladů, který výrobce vskutku hradí.

Křivka Se obsahuje náklady, který výrobce nemusí hradit. Křivka S potom zahrnuje jak náklady, které subjekt způsobující negativní externalitu hradí (Si = MCi), tak i náklady, které nehradí (Se=MCe), tj. platí S = Si + Se = MCi + MCe.

Pokud subjekt způsobující negativní externalitu není povinen škodu, kterou jako negativní externalitu způsobuje, hradit, produkuje Q´1 jednotek statku, pokud by však náklady ve formě negativní esxternality hradil, produkoval by pouze Q´2 jednoho statku. Vidíme tedy, že neúhrada negativní externality vede k produkci většího než společensky optimálního množství.

Externality a tržní řešení

Dotace subjektům, kteří produkují statky s pozitivní externalitou, resp. daně na statky s negativní externalitou, jsou častým způsobem, jak stát problém externalit řeší. Oba způsoby vyžadují existenci státu, veřejné příjmy a veřejné výdaje. Ekonomická teorie však ukazuje, že mnohdy lze problém externalit řešit bez státních zásahů, soukromým vyjednáváním. Nutnou podmínkou ovšem je, že náklady na vyjednávání subjektů (včetně nákladů na nalezení subjektů, které mají vyjednávat, náklady spojené s dodržováním uzavřených smluv a dohod), jsou nízké. Ekonomická teorie nazývá náklady spojené s vyjednáváním, uzavíráním a dodržováním smluv transakčními náklady.