Учебник для I и II курсов

(kníže Bogolubský). - Do Karlových Varů se sjížděli dříve jen (král, kníže a hrabě - pl) a teď se tam zotavují pracující ČSSR a jiných socialistických zemí. - Do sportovního tábora jsme jeli s (děvčata)

Přišel za vámi nějaký (starý) pán. - Koupila jsem si (levnou) látku. - Ptá se na vás nějaká (mladá) žena. - Můj kamarád je, jak se říká, (dobrý) žák. - Trvalo to (dlouhou) dobu. Její otec byl nějakým (vysokým) úředníkem. - Zaujímal jakési (vysoké) postavení. - Navštívili jsme skoro každé (velké) město. - Má také (vysokou) postavu. - Je to takový (slabý) chlapec. - Každé (velké) město mělo své divadlo. - Má takový (kulatý) obličej. - Je trochu (silná) v pase.

8. Výrazy v závorkách dejte do správných pádů:

Můžete nás navštívit v (kterákoliv doba). - Mluvili jsme o té nepříjemné záležitosti s (někteří moji známí). - To se dá tvrdit o (málokdo). - Odpovíme vám na (jakákoli otázka). - S (ledaskdo) jsem se tam setkal. - S (ledaco) jsem nebyl spokojen. - Můžete začít číst od (kterékoli slovo). - Už jsem se radil s (leckdo), ale od (málokdo) jsem dostal takovou dobrou radu. - S (málokdo) se o tom dá mluvit. - S (kdekdo) se již pohádala. - S (ledakdo) se nebavím a (ledakdo) se nesvěřuji. - Chodí na (kdejaký) film.

9. Obměňujte podle vzoru. Při obměňování užijte slov v závorkách:

Ptal jsem se na mnoha místech, ale nikdo to nevěděl. - Ať jsem se ptal kdekoliv, nikdo to nevěděl.

Byli jsme na mnoha místech (kdekoliv) a všude jsme potkávali známé. - Zkoušel jsem to mnoha způsoby (jakkoliv), ale nedařilo se mi to. - Říkal jsem to mnoha lidem (kdokoliv), ale nikdo tomu nevěřil. - Udělal jsem různé věci (cokoli), ale nic se mu nelíbilo. - Radil jsem se o tom s mnoha lidmi (kdokoliv), ale všichni mi doporučovali totéž. - Přišli jsme na mnohá místa (kamkoliv) a všude nás srdečně přijali. - Ptali jsme se na to mnoha lidí (kdokoliv), ale nikdo nám nedovedl poradit. - Obrátil jsem se na něho s různými žádostmi (cokoliv) a vždycky mi vyhověl. - Mohl říkat co chtěl (cokoliv a jakkoli), ale nikdo jeho slovům nevěřil.

10.Tučně tištěné výrazy s kladnými slovesy nahraďte konstrukcemi s „nemít moc rád“ podle vzoru:

Má nadevše ráda divadlo. - Nemá moc ráda divadlo.

Svých rodičů si váží nadevšecko. - Nadevše jsme si cenili jeho dobrý vztah k lidem. - Měl nadevše rád toulky přírodou. - Nadevše zbožňovala milostnou poezii. - Svého třídního jsme zbožňovali nadevše.

11.Slova v závorkách dejte do vhodných předložkových nebo bezpredložkových pádů:

Viděla (maminka) dobrého přítele a vždy se (ona) utíkala (rada) a (pomoc). - Vždy mu šlo jen (osobní prospěch). - Šlo (váš přítel). - Učinili jsme konec (všechny ty pomluvy) a (všechno) jsme

261

vysvětlili. - V této fázi boje jde opravdu (všechno). - Prošli jsme (celá výstava), ale nikoho (známý) jsme nepotkali. - Lída se osvědčila (nejtěžší chvíle). - Prošla výborně (všechny zkoušky). - Ani si možná neuvědomovala, že jí šlo (život). - Lída se brzy stala (má spojka).

13. К uvedeným výrazům uveďte antonyma:

lehkomyslné děvče; nemít ponětí; dobře o někom mluvit; byl jí bližší; neviděl ji tak rozpačitou; brát na lehkou váhu; počínat si bezstarostně; mít nějakou naději; učila se dobře a ráda

14. Napište slovesa, která jsou příbuzná s těmito substantivy:

přesvědčení, práce, noc, sníh, zklamání, záchrana, zatčení, útěk, změna, zábava, přátelství, hra, zpověď, pán, ochrana, vina, vzkaz, škola

15. Přeložte do češtiny:

а) Это был высокий молодой человек, звали его Виктор. - Она была маленького роста. Мы всегда называли ее Аленка. - Я молчал, мне не в чем было признаваться. - У него не было друзей, он всегда был один. - Всю эту большую работу он сделал сам. - Это уже нечто более интересное. - Речь шла о работе Лиды в подпольной организации. - Мы не знали, о чем там шла речь, и это нас очень волновало. - У него за плечами был долгий и тяжелый жизненный путь. - К своей работе Лида относилась очень серьезно. - Я не мог относиться к этому серьезно. - Она не понимает шуток и всегда все принимает всерьез. - Они все были уверены, что доживут до первого дня свободы. - Он дожил до глубокой старости.

б) По каким-то непонятным причинам он не хотел пойти с нами. - Мало с кем мне удавалось так легко и быстро договориться и мало кто меня так хорошо понимал. - Никакая работа не приносит людям столько счастья, как работа на благо своего народа. - Лида охотно выполняла любую работу. - Она никогда не отказывалась ни от какой работы. - В Библиотеке имени В. И. Ленина вы можете найти любую книгу. - Кое-что я уже об этом знаю. - Никто никогда не напоминал ему о прошлом. - Я не смогу сегодня к вам прийти, мне некогда. - Все уже сказано, мне не о чем с ним разговаривать. - Я не застал там никого, и мне не с кем было поговорить. - Мне не у кого было спросить его адрес. - Мне нужно было купить какойнибудь интересный подарок для моего друга. Мне нечего здесь делать. - Мне нечего ему написать. - Здесь вообще не к кому было обратиться. – Ему нечего было рассказывать. - Ей незачем было возвращаться. - Мне нечего надеть. - Ему нечего есть.

в) В каждом доме на Новый год детям делают елки (dělat dětem stromečky). Это очень веселый праздник, и дети его любят. Мать ведет своего ребенка в клуб на елку. Здесь очень интересно. Посередине зала стоит огромная елка, украшенная разноцветными игрушками, а вокруг елки танцуют маленькие зверюшки. Зайчики танцуют с лисятами, львята с медвежатами. Тут и кот в сапогах со своими детьми - маленькими котятами. Потом приходит Дед Мороз и всем ребятам и зайчатам, лисятам, медвежатам, тигрятам, львятам и волчатам раз дает подарки.

262

Doplňková četba

ZPĚV MÍRU (Úryvky)

Vítězslav Nezval

Aby byl člověk dlouho živ, aby měl pastýř hojnost mléka a rybám nevytekla řeka

v mé vesničce a kdekoliv, zpívám zpěv míru.

Aby tvé dítě nebledlo

při pohledu na velké ptáky a netřáslo se před vojáky, kdykoliv něco provedlo, zpívám zpěv míru.

Aby se žlutá housátka vybatolila na nádvoří, kde děti, stařenky a choří se sltiní jako lehátka, zpívám zpěv míru.

Aby se český zahradník, jenž sází stromky na Polabí, rozhlédl k zvonicím a aby

poslouchal, šťasten, ptačí křik, zpívám zpěv míru.

Aby si přes panický strach, že budou muset žíti skromně, uvědomili v Bílém domě, proč lidstvo nedopustí krach, zpívám zpěv míru.

Zpívám zpěv míru! Volám vás, volám vás, lidé, k boji za mír,

v němž ční jako nebetyčný Pamír Sovětský svaz, Sovětský svaz, zpívám zpěv míru.

Aby se střechy velkoměst změnily v parkoviště zahrad, kde děti mohly by si zahrát

s balonem slunce, se skly hvězd, zpívám zpěv míru.

Zpívám zpěv míru. Volám lid všech národů, všech barev pleti, volám vás, muži, ženy, děti, vás všecky, kteří chcete žít, zpívám zpěv míru.

263

LEKCE 27

Возвратные глаголы с компонентом si. Существительные, не имеющие форм множественного числа. Предлоги nad, pod.

STOJKA Část I.

Božena Lukášova

Ještě bylo jitřní šero, když Navrátilová vstávala. Rychle se oblékla; už si i šátek uvázala a ve spěchu navlékla krátký kabát. Vtom se na posteli pohnul Navrátil; trochu nadzvedl černou vlasatou hlavu a zase jí položil. Žena se ohlédla. Za pět minut půl páté.

„Už musím jít,“ obrátila se k mužovi. „Nezapomeň Toničku převinovat a včas nakrmit. A dej koze - “ Mluvila přidušeným hlasem, aby neprobudila dítě, spící v kočárku. Když se pootočila ke dveřím a vzala za kliku, padlo ranní světlo na její pěknou protáhlou tvář.

Z postele se ozval mužův bezbarvý hlas: „Neměj strach, všechno udělám -“ „Sbohem,“ řekla ve dveřích. „Nezamykám, když už jsi vzhůru -“1

„Kdy přijdeš?“ zeptal se jí.

„Pozdě, u Komárků je vždycky moc prádla...“

Teď živí rodinu ona. Třikrát i čtyřikrát týdně chodí do Blanska prát, celé dny stává u necek a pere a pere. Mohou snad vystačit s dvacetikorunou a poukázkou na potraviny2, kterou týdně Navrátil dostává? Vždyť je jich pět, oni dva a tři děti, a všem se chce jíst, a jak.

Když Navrátil dostal v Blansku výpověď, nemohl pochopit, že by opravdu práci nedostal. Vypravil se do Brna, prochodil celé město, a vracel se nemluvný a podrážděný. Bez práce. Dvakrát do roka3 mu dala obec vydělat. A občas, v zimě, když napadlo mnoho sněhu, zavolali ho na prohazování silnice. Udřený a promrzlý přicházel do obecní kanceláře pro výplatu. Starosta si dával na čas, než4 vysázel na stůl pár korun; měřil si Navrátila slídivýma očima a nikdy ho neopomenul počastovat: „Tak vidíš, ty komunisto, teď je ti krejcar z obecní kasy dobrý“5. Musil stisknout zuby, aby se ovládl a nehodil mu těch pár korun pod nohy.

Od soustruhu k lopatě. A od lopaty k hadru, koši na trávu а к nádobí. Nestydí se, ale touží po návratu, po vůni železa, po pachu oleje, po celém tom chlapském prostředí továrny. Takový je dnes i včera Navrátilův sen...

Vstal, podojil kozu, zatopil a vařil dětem snídani.

Malá Tonička se probudila a křičela; hlásila se o své6. Budil školáky. Pepíka a Jarka. Vypravil je do školy, ustlal lůžka a loupal brambory na polední polévku. Dělal všechno; ne neobratně, přece však jako by se stále divil: jakou to práci mají mohutné ruce...

Jarní slunce putovalo po obloze. Uvařil oběd, uklidil, postaral se o děti. Odpoledne řezal na dvorku dříví. A pak už jen stmívání. Zas končí jeden trpký den. Kolik jich ještě bude?

Děti ještě křičí v uličce; chlapci sedí za stolem, menší Jarek svírá v prstech kamínek a s námahou maluje na tabulku7 kymácivá písmenka; starší Pepík si ukazuje v čítance8 a nahlas čte. Navrátil, na jedné ruce nemluvně, stojí u sporáku a druhou míchá kaši. Poslouchá Pepíka: Pověst o Macoše. „A od té doby se ta propast zove Macocha,“ končí Pepík.

Jarek si vzpomněl: „Tatínku, tys mně slíbil, že tam pojedu s tebou na kole. Pepík už tam byl... Tati -“

„Pojedeme,“ slíbil otec. „Ani dětem nedovedu udělat radost,“ vyčítal si.

„My tam půjdeme letos na výlet, celá třída,“ chlubil se Pepík. „To uvidíš, Jarku, jaká je Macocha veliká a hluboká,“ budil bratrovu zvědavost.

„Jako studna?“

„Kdepak studna! Macocha je velká - jako celá náves a hluboká - táti, že je Macocha hlubší než studna?“9

„Je, aspoň desetkrát,“ přisvědčil otec; kaši vylil na talíř a sedl ke stolu s děckem na klíně. Jarkovi se údivem rozšířily oči.

„A nespadnu tam?“ strachoval se. „Nespadneš. Na můstku je zábradlí.“

264

„Na jakém můstku, Pepíku?“

„Co se z něho dívají lidé na jezírko -“

„Jezírko,“ opakoval Jarek. „Ten Jeník mohl do něho spadnout, když ho macecha strčila,“ vzpomněl si na pověst. ,,Utopil by se, tatínku?“

„Utopil, jezírko je hluboké. Ale teď si skliďte věci, budeme jíst.“

Navrátil ukrojil chlapcům k polévce po krajíčku chleba. Div se nepohádali10, kdo dnes vylíže kastrůlek od Toniččiny kaše.

Potom přišla matka. Sklesla únavou na lavicí u kamen, tak jak byla, v kabátku i se šátkem na

hlavě.

„Maminko,“ přistoupili k ní chlapci a nahlíželi do kabely, kterou položila vedle sebe. Prsty do bělá vypranými11 vyňala z ní kastrůlek se zbytky od oběda.

„Rozdělte si to,“ řekla unaveně.

Chlapci se na jídlo jen vrhli12. To bylo něco jiného než jejich věčná bramboračka. Muž se na ni vyčítavě podíval:

„Proč se aspoň nenajíš?“ Ukázala mlčky, jen očima, na hochy, hladově sbírající poslední zrnka rýže.

Když ráno otec budil chlapce, matka už zase ve městě prala...

Večer seděl Pepík u stolu zase s čítankou. Držel v ruce tužku a něco zatrhával. Po chvíli se

zeptal:

„Tatínku, do propasti je podstatné jméno?“

Ruka nad sporákem ustala v míchání13. „Do propasti...“ Najednou měl před očima tu známou propast; jako chlapec se tam něco najezdil. Srázná skála, dolní můstek a...

Tak tak že rozuměl14, nač se chlapec ptá. Kolik je to let od spartakiády? Cvičíval ještě i potom, to je pravda. Třebas by ještě všelicos dokázal...

Žena zůstala ve čtvrtek doma. Navrátil odešel do lesa a chlapci, kteří měli volno, motali se kolem matky.

„Podívej se, maminko, jen se podívej!“ stavěli se matce před očima na hlavu. Když vyšla na dvorek, lezli po dřevěné hrazdě, kterou si Navrátil v prvním roce manželství na dvorku postavil. Všimla si: je nově podepřená, vyspravená.

„Ale jako tatínek to neumíš,“ říkal malý staršímu s obdivem a závistí. „Tatínek?“ zeptala se matka podezíravě.

„Tatínek se postaví a stojí nebo přejde po hrazdě, po celé,“ vykládali chlapci nadšeně.

Jen se zamračila. Ona pere, únavou sotva domů dojde, a on bude dělat doma klukům komedii. Cvičit, aby byl pružný, mladý či co? A proč? Hněvala se. Zapomněla, že muž všechnu práci doma trpělivě udělá, zapomněla na chvíle, kdy se divá na její ruce, rozeprané a opuchlé, a své svírá v pěsti, až mu klouby běleji -

Když se vrátil s trakařem vysoko naloženým dřívím, ani na něho nepromluvila, nepochválila, nepovzbudila ho jako jindy. Nemohla v sobě přemoci lítost, že on si cvičí a hraje, zatím co ona -

U Navrátilů nastaly chmurné dny. Navrátil byl už dávno nemluvný. Тоnka už toho má taky dost15, myslil si o ženě. Ta však polykala zlobu s lítostí.

265

266

267

Gramatické výklady

Возвратные глаголы с компонентом si

(Zvratná slovesa s si)

Возвратные глаголы с компонентом si по значению и употреблению можно условно разделить на четыре группы:

1. Постоянно-возвратные глаголы с si (reflexiva tantum), которые без si не употребляются. Компонент si при этом не выражает никаких особых специфических значений. Si сливается с лексическим значением глагола. На русский язык подобные глаголы переводятся, как правило, невозвратными глаголами.

Ср. наиболее употребительные глаголы с si (reflexíva tantum):

268

При факультативном употреблении возвратного компонента si нередко развивается значение «сделать что-либо для себя, в своих интересах», которое приведенные выше и подобные глаголы позволяет отнести к переходным случаям между первой и второй группой

(см. п. 2).

Глаголы с возвратным компонентом si включаются в определенные семантические разряды:

а) Это прежде всего глаголы, выражающие отношение к чему-либо и к кому-либо - уваже-

ние, любовь, заботу, намерение: považovat si, potrpět si (na někoho, na něco); zamilovat si (někoho, něco); splést si, umínit si и др.

б) Глаголы «речи», «мысли», «волеизъявления» и «восприятия»: myslit si, všimnout si, všímat si, poslechnout si, vzpomenout si, uvědomit si, uvědomovat si, pamatovat si.

в) Глаголы, выражающие физическое и душевное состояние человека: naříkat si, oddechnout si, odpočinout si, stýskat si, stěžovat si, zoufat si, zvyknout si, zvykat si.

г) Некоторые другие глаголы (перемены состояния и др.): lehnout (si), lehat (si), sednout (si), sedat (si), odbýt si, odbývat si.

Употребление возвратного компонента si является обязательным при присоединении приставки za-. В этом случае иногда появляется значение ограничения степени и интенсив-

ности проявления действия. Ср.: hrát - zahrát si, křičet - zakřičet si, kouřit - zakouřit si, řečnit - zařečnit si, tancovat - zatancovat si, lyžovat - zalyžovat si, zpívat - zazpívat si.

Нередко также возвратный компонент si появляется при присоединении приставки na- (со значением большой меры), например: vymýšlet - navymýšlet si, nahrát si, našetřit si и

др.

2. Большое количество глаголов с si имеет значение действия, производимого для себя, в своих интересах (zájmová slovesa). В этих случаях si на русский язык либо совсем не переводится, либо переводится местоимением себе, для себя, иногда - свой, своя, свои и др.:

269

Приведенные и подобные глаголы являются собственно-возвратными, поскольку здесь может идти речь о логическом тождестве субъекта и объекта. Однако, в отличие от собственно-возвратных глаголов с se (umývat se, holit se), у глаголов с si действие большей частью переходит на субъект только частично (на части человеческого тела, на лицо, платье, наружность и т. д.), хотя возможно выполнение действия и для субъекта в целом: koupit si, vzít si, proklestit si.

Отличительной особенностью возвратных глаголов этой группы является то, что они, как правило, соотносительны с соответствующими невозвратными глаголами vyčistit, zlomit, koupit, namalovat. Возвратный компонент si присоединяется тогда, когда в предложении возникает значение себе, для себя.

3. Большая группа глаголов c компонентом si имеет взаимно-возвратное значение (reciproční slovesa). В этом же значении употребляются и глаголы с se (sejít se). В русском языке глаголам с возвратными компонентами с этим значением соответствуют либо возвратные глаголы, либо глаголы с выражениями друг с другом, между собой и др. Ср.:

Глаголы в этом значении соотносительны, как правило, с глаголами без si: věřit

270